Období druhé světové války je dnes obětí přepisování dějin č. 1. Nebudu mluvit o důvodech, proč tomu tak je a kdo za tím stojí, o tom jsem hovořila několikrát – jak v Terezíně, tak v Plzni na mírové demonstraci, kterou tam KSČM pořádala. Za všechno připomínám, kdy a kým byl který z našich okresů osvobozován a pak si to srovnejte s tím, kdo měl jakou pozornost i prostor v médiích.
Uplynulý týden přinesl také další z řady neuvěřitelných výroků našich vládních představitelů. Tentokrát nejde o nikoho jiného, než o lidoveckého ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku. Ten se během víkendu nechal slyšet s tím, že zvýšení minimální mzdy by ohrozilo zaměstnanost. Tento výrok je dalším nesporným důkazem asociální politiky Fialovy vlády. Za minimální mzdu pracuje dle loňských dat v ČR zhruba 150 tisíc lidí a její důležitost spočívá i v tom, že se od ní odvíjí dalších 8 kategorií zaručených mezd. Když zaměstnavatel vědomě udržuje zaměstnance na minimální mzdě, obvykle to tak dělá, protože ví, že si to zkrátka může dovolit. Je důležité, aby zaznělo, že tito lidé chtějí pracovat a svou prací přispívat společnosti jakožto celku. Myslím, že by měli být motivováni více než 16 200 hrubého. Podotýkám hrubého, protože předseda KDU-ČSL a vládní papaláši v tom nemají vždy úplně jasno. S rekordní inflací, proti které vláda stále odmítá představit jakékoliv kroky, musí i oni mít z čeho platit nájem, jídlo, složenky, nebo i živit svoje potomky. V reakci na inflaci bych tedy v této situaci od vlády čekala spíše signál jasným směrem, tedy že pracovat se musí vyplatit. Žádný člověk, který pracuje, by se neměl pohybovat na hranici chudoby, a proto KSČM dlouhodobě volá po zvýšení minimální mzdy na 20 tisíc korun místo aktuálních 16 200. Bohužel se ale zdá, že ministr Jurečka v tomto případě bohužel tlumočil pozici celé vlády, protože se podobně dříve vyjádřil i sám premiér Fiala nebo zástupci STAN. Spolu s nedávno zveřejněnými daty, dle kterých polovina lidí v Česku nedosáhne na mzdu zaručující důstojnou mzdu, vnímám výrok ministra práce Jurečky jako další plivanec do tváře všem občanům, kteří chtějí pracovat.
To, že levice má rozhodně co nabídnout, potvrdil i historický úspěch strany Sinn Fein. Irská radikální republikánská strana se stala poprvé ve své historii od roku 1921 nejsilnější politickou stranou v severoirském parlamentu. Sinn Fein je výrazně nacionalistickou stranou, která se ovšem hlásí i k levicovým principům demokratického socialismu. Podporuje například zvýšení veřejných výdajů na chudé a bezplatné zdravotnictví. Sinn Fein získala 27 křesel z 90členného parlamentu, což straně umožňuje jmenovat tzv. Prvního ministra Severního Irska. Tento post patřil Demokratické Unionistické straně od roku 2007, ale v těchto volbách ztratila 4 křesla a nyní má 25 poslanců. To jí umožňuje jmenovat Prvního náměstka ministra. Podle ústavy, dohodnuté v rámci mírové dohody v roce 1998, která ukončila dlouhodobý konflikt mezi katolíky a protestanty, jde o společný post, a tak První ministr nemůže existovat bez svého Prvního náměstka.
Šéf unionistů Sir Jeffrey Donaldson již prohlásil, že strana nebude jmenovat žádné ministry, pokud vláda Spojeného království neupraví tzv. Severoirský Protokol. Současně naznačil neochotu jeho strany tolerovat vládu vedenou Sinn Fein. Severoirský Protokol byl dojednán mezi Spojeným království a Evropskou unií v rámci v jednání o situaci po Brexitu. Podle něho nyní existují jistá cla a hraniční kontroly mezi Severním Irskem a zbytkem Spojeného království, což umožňuje zachovat otevřenou hranici mezi Severním Irskem a Irskou republikou, která je členským státem EU. Tento kontroverzní Protokol je pilířem post-brexitové dohody, ale irští unionisté se s ním nikdy nesmířili, neboť podle nich vytvořil bariéru mezi Severním Irskem a zbytkem Spojeného království, čímž údajně ohrozil jejich britskou identitu.
Přesvědčit unionisty, aby se stali součástí nové regionální severoirské vlády a současně se snažit vyjednat s EU změny v Severoirském Protokolu bude nyní těžkým oříškem pro britského premiéra Borise Johnsona, jehož Konzervativní strana tento týden ztratila 450 křesel v komunálních volbách, zvláště v Londýně.
Sinn Fein chce prosadit změny, které postaví hráz další chudobě obyvatel, a především zreformuje státní zdravotnictví. Ve volební kampani se Sinn Fein tentokrát poprvé věnovala především sociální otázkám, zdražováním základních potřeba a rostoucí chudobou obyvatelstva.
