Ačkoliv toho o obří korupci lidí napojených na STAN už bylo řečeno i napsáno mnohé, ještě se u ní zastavme. I z řad koaličních partnerů této vládní strany už totiž padají slova o mafii. Překvapuje mě, že ale Pirátům nevadí, že si Gazdík nechá mandát poslance a Polčák europoslance. K tomu už své mafiánské kolegy – jak je sami nazývají – nemají odvahu vyzvat? Vládní slepenec tak po pouhém půlroce tragického vládnutí čelí krizi obřích rozměrů, ve které je jediným možným řešením demise celé Fialovy vlády. I to byl jeden z požadavků demonstrace KSČM proti vládě a zdražování, o níž se rovněž dočtete v Naší pravdě. Náměstek pražského primátora za STAN Hlubuček byl již v minulých týdnech předmětem mediálního zájmu v souvislosti s podivnými nákupy nemovitostí ve Španělsku. Ještě, než se celá kauza stihla vysvětlit, má ale Hlubuček ještě mnohem závažnější problém. Takový, po kterém se už vazební věznici vyhnout nemohl. Podle dostupných informací byl totiž Hlubuček členem organizované zločinecké skupiny, která vyžadovala od podnikatelů úplatky za dohazování veřejných zakázek na pražském dopravním podniku. Zkrátka „nová politika“ v podání STAN tak, jak jsme na ni posledního půl roku zvyklí. V kauze figuruje jako zásadní postava kontroverzní zlínský podnikatel, který byl zbaven svéprávnosti, aby nemusel nastoupit do vězení, Michal Redl. Hovoří se o něm také jako o pravé ruce uprchlého zločince Radovana Krejčíře. Moc by mě zajímalo, kdo mu takový posudek, který vedl ke zbavení svéprávnosti, sepsal, protože evidentně pokud byl, jak tvrdí policie, jednou ze strůjců sofistikovaného korupčního systému, tak mám o jeho nesvéprávnosti pochybnosti. Právě vazby na tohoto člověka se staly osudnými také pro Petra Gazdíka... Petr Gazdík pak měl s hlavou skupiny Redlem komunikovat prostřednictvím zašifrovaného telefonu a oba pánové spolu také podle policie vyrazili v roce 2016 na společnou dovolenou v Alpách. Jaká romantika...Je zajímavé, jak důležitou personou byl tento nesvéprávný člověk pro špičky Starostů a nezávislých. Například europoslanec Stanislav Polčák – ano přesně ten, který chtěl inkasovat po obcích v souvislosti s Vrběticemi 8 milionů korun – s ním například komunikoval dokonce o dosazování person do různých funkcí… Mimochodem Hlubuček se minulý týden ještě v den zatčení stihl zbavit části svého majetku – svou vilu v Lysolajích daroval svému partnerovi a lysolajskému zastupiteli Jiřímu Karvánkovi. Zvláštní chování na to, jak si je Hlubuček dle svých vlastních slov jistý svou nevinou... Zastavme se ještě ale u samotného předsedy hnutí STAN, Víta Rakušana, ministra vnitra, do jehož gesce spadá činnost policie. Lze skutečně věřit tomu, že o konání policie v kauze Redla a Hlubučka během sepisování osmaosmdesátistránkého spisu nic nevěděl? Nebo Rakušan pouze kryl své spolustraníky a doufal, že se celá záležitost bude držet pod pokličkou co nejdéle, aby to nepoškodilo jeho hnutí v blížících se podzimních volbách? Právě Hlubuček měl být trojkou STANu na pražské kandidátce. A přímo z hnutí STAN se nyní ozývají hlasy, které naznačují, že Rakušan byl na nestandardní praktiky Hlubučka upozorňován, ale rozhodl se celou věc neřešit. Rakušana měla na Hlubučka upozorňovat za STAN zvolená pražská radní Hana Marvanová. Té se ale od Rakušana dostalo odpovědi, že jako předseda hnutí nemá sílu celou situaci řešit a že nemůže řešit problémy pražské buňky. Dle Marvanové ovšem Rakušan naznačil, že o existujících problémech kolem Hlubučka věděl. Dostáváme se tedy do situace, kdy první místopředseda vlády čelí závažnému obvinění, že věděl o korupčním jednání členů uvnitř svého hnutí a celou situaci záměrně odmítal řešit. Popravdě nevím, který scénář je horší – zda ten, kdy Rakušan jako ministr vnitra neměl ponětí o tom, co se mu děje přímo pod rukama v jeho vlastním hnutí, nebo ten, kdy měl o celé kauze informace a z nevysvětlitelných důvodů se rozhodl Hlubučka krýt. Zároveň si musím položit otázku, zda je správně, aby byl v dané situace ministrem vnitra právě Rakušan, u něhož existují indicie, že o celé situaci věděl? Jak mají v tomto případě lidé věřit, že kauza bude řádně prošetřena a nebude docházet k ovlivňování svědků přímo z nejvyšších míst? Ať už je to tak či onak, považuji celou situaci vedle absolutní neschopnosti této vlády za další, zcela zásadní důvod k demisi celého Fialova kabinetu. Podobně skandální situace vyplavala na povrch také ohledně křivé výpovědi předsedy Ústavního soudu, Pavla Rychetského. Ten dle odposlechů z kauzy fotbalového bosse Pelty žádal tehdejší ministryni školství za ČSSD Kateřinu Valachovou v osobním rozhovoru o dotační podporu lužáneckého tenisového klubu, jehož majitelem byl v té době Rychetského příbuzný. Když byl ale Rychetský v roce 2018 na policii v této kauze vypovídat, příbuzenský vztah s majitelem klubu nepřiznal. Odhlédněme od toho, že se předseda Ústavního soudu jakožto veřejný činitel snažil ovlivňovat skrze své styky přerozdělování veřejných financí, což by normálně bylo samo o sobě střetem zájmů a obřím skandálem. Že ale následně člověk s touto funkcí při výslechu záměrně zamlčuje klíčové okolnosti, to už je úplný absurdistán a je na místě ptát se, zda usvědčený lhář má být předsedou Ústavního soudu ČR.
Nyní ještě dvě krátké zprávy ze zahraničí. Ve francouzských volbách ztrácí strana Macrona většinu v parlamentu, což se stalo naposled v 80. letech, že by strana prezidenta neovládala i parlament. Volební radikálně levicová koalice Jeana Luca Mélenchona, která získala v prvním kole voleb téměř stejný výsledek jako vítězná Macronova strana, skončila druhá, kdy ji poškodil volební systém, jež Francie používá. Pro prezidenta Macrona jsou výsledky voleb katastrofou, neboť s tímto počtem křesel se mu nepodaří prosadit některé ze slíbených reforem. Macron například plánoval velkou důchodovou reformu, v jejímž rámci chtěl zvýšit odchod do důchodu ze současných 62 let na 65 let. Proti tomu ostře vystupovala Melenchonova koalice, která naopak chtěla snížit penzijní věk na 60 let. Melenchon, kterému se říká „Postrach bohatých“, plánoval snížení daní, navýšení sociálních rozpočtů i odchod Francie z integrovaného vojenského velení NATO, což kdysi prosadil de Gaulle.
Historický úspěch zaznamenala levice v Kolumbii. Prezidentské volby poprvé vyhrál radikálně levicový kandidát Gustavo Petro. Po desetiletích neoliberálního kapitalistického modelu se chystá obrat. Petro plánuje začít bojovat s drogovými kartely, chudobou i rozsáhlou korupcí. Kolumbijci se tak mohou těšit na silnější roli státu ve zdravotnictví i školství a posílení ekologických témat. Petro je tak dalším úspěšným kandidátem – jen v posledním roce vyhráli v Latinské Americe v Chile, Peru i Hondurasu – stoupenci levice. Velkou šanci má na podzim rovněž kandidát Lula da Silva v Brazílii!
