Všem obyčejným lidem, kteří mají za současné situace problém s placením nákladů na bydlení, musela v uplynulém týdnu nadzvednout žluč zpráva o hospodaření ČSOB, které meziroční zisk vzrostl o 52 % (!) na 10,1 miliardy korun za první pololetí. Výrazný růst zisku v prvním pololetí zaznamenaly také další velké banky v ČR. Tyhle zprávy poté přijímají lidé, kterým je neustále opakováno, jak se mají uskromnit. A pomoc vlády? Neschopnost nastavit příspěvek na bydlení tak, aby někomu reálně pomohl. Petr Fiala totiž sice slíbil občanům proplatit náklady na bydlení v případě, že přesahují 30 % jejich příjmů, zapomněl přitom ale na jeden důležitý detail. A to sice, že přesně stejnou formulaci již pravidla pro udělování příspěvků na bydlení obsahují. Schopnost této vlády vítězoslavně prezentovat naprosto marginální opatření jako snížení spotřební daně o směšnou korunu padesát, či svolávat tiskovou konferenci pro oznámení již platných pravidel jakožto žhavé novinky je skutečně pozoruhodná. Bohužel groteskní PR je zřejmě jedinou věcí, ve které současná Fialova vláda vyniká. Vraťme se také k jedné starší zprávě, která by ale taktéž neměla zůstat opomenuta. Transparency International před nedávnem upozornila na požadavky ministra spravedlnosti Blažka z ODS při jmenování vedoucího Vrchního státního zastupitelství. Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž do funkce navrhnul Radima Daňhela, Pavel Blažek ale podmínil jeho jmenování potřebou personálních obměn na Vrchním státním zastupitelství. Důvod? Dle Pavla Blažka neefektivní práce Vrchního státní zastupitelství, kterou odvozuje na základě analýzy, jejíž kompletní znění odmítlo ministerstvo zveřejnit. Skutečným důvodem je ale nejspíš osobní zájem, který Pavel Blažek na fungování Vrchního státního zastupitelstva má. Právě VSZ v Olomouci totiž prošetřuje podíl Pavla Blažka a jeho blízkých spolupracovníků na kauze brněnských městských bytů, v rámci které docházelo dle výpovědi svědků k účelovému rozdělování majetku a privatizaci za milionové provize. Asi těžko byste hledali ukázkovější střet zájmů, jako u ministra spravedlnosti ve vládě, která slibovala změnu.
Při současné krizi a nepříznivém stavu státních financí se čím dál více ukazuje, jak fatální byly některé přešlapy předchozích vlád při spravování státní kasy. Člen KSČM Jan Klán zažádal dle zákona o svobodném přístupu k informacím ministerstvo kultury o přehled všech prostředků vynaložených na vyrovnání se s římskokatolickou církví v rámci církevních restitucí. Výsledek k dnešnímu dni? I s letošními náhradami stát církvi vyplatil od roku 2013 již 16,9 miliard korun. Obzvlášť v dnešní době je velmi snadné si představit efektivnější využití těchto prostředků, které by ulehčilo situaci lidem na pokraji chudoby. Financování církve ale bylo bohužel pro ODS, TOP09 a Věci veřejné přednější, než budoucí zabezpečení důstojné životní úrovně pro obyčejné lidi, ať už studující, pracující, nebo v důchodovém věku. Nezapomínejme na to, i vzhledem k tomu, že církvi má být v následujících letech v součtu vyplaceno až 59 miliard. Finanční náhrada se navíc úročí na základě tzv. inflační doložky, paradoxně tak stát nyní v době krize bude církvím kvůli inflaci vyplácet ještě více peněz. Aby stát plnil funkci řádného hospodáře je v současné situaci důležitější než kdykoliv za existenci samostatné České republiky a je znepokojující, že dohled nad státní kasou mají stále ty samé strany, které zapříčinily, že každý rok putují na účty církve miliardy i v době hluboké ekonomické krize.
Jak v otázce restitucí, tak v otázce válečné podpory Ukrajině se znovu nabízí otázka, zda politici v tomto případě skutečně reprezentují vůli lidu. Osobně o tom dost pochybuji, nakolik chování vlády v obou případech ekonomicky poškozuje obyvatele vlastní země, které má vláda reprezentovat. Jak trefně poznamenává australská Caitline Jonhstone (Kejtlyn Džonstn): „Dokážete si představit, že by si lidé mohli myslet své vlastní názory o ekonomickém válčení své vlády proti Rusku, které je finančně poškozuje a tlačí miliony lidí k hladovění s plným vědomím a souhlasem americké vlády? Nebo kdyby si Američané mohli říkat, jestli by se miliardy, které do tohoto proxy konfliktu sypou, nedaly raději utratit doma? Nebo kdyby se lidé začali ohrazovat proti zbytečnému konfliktu o geostrategickou nadvládu ohrožující jejich životy a životy všech, které znají, s rizikem jaderné likvidace? Manipulují s námi a klamou nás. A manipulují s námi a klamou nás, protože naše vnímání jasně na vlastní pěst by šlo proti zájmům impéria. Lžou nám, protože zájmy lidu a zájmy impéria jsou jako obvykle v přímém rozporu.“
Nezájem o názory obyčejných lidí a jejich životní úroveň jsou ostatně pojítkem pravicových vlád minulých i současných. Znovu to potvrdil společný článek dvou politických dinosaurů, Miroslava Kalouska a Mirka Topolánka, kteří mají natolik velké ego, že poté, do jaké situace naši republiku dostali, si ze své pozice ještě dovolují vládě radit, jakým způsobem má nakládat s důchody během současné ekonomické krize. A navrhované řešení obou pánů? Omezení zvyšování důchodů a současně zvýšení věku pro odchod do důchodu. Reakce na sebe dle očekávání nenechaly dlouho čekat. Server newstream.cz publikoval několik rozhořčených reakcí přímo ze stran důchodců, kteří plným právem Kalouska s Topolánkem nešetřili. Za všeříkající považuji např. tuhle: „Stačí 3 roky s letošní inflací a ze všech důchodců jsou žebráci.“ Je neskutečná drzost, že v době inflace považují oba pánové za řešení omezení zvyšování důchodů a dnešní produktivní generaci při stavu trhu s nemovitostmi ještě říkají „nejen, že na vlastní bydlení nikdy nedosáhnete, ale pracovat budete ještě mnohem déle než do 65 let.“ Přijde mi, jako by oběma pánům nestačilo zašlapat do země naděje na důstojný důchod celé jedné generace lidí za dob jejich vlády, a tak se snaží, aby se důstojného stáří nedočkaly ani generace příští. Nehoráznost.“
Pojďme ale – už tradičně – na skok do zahraničí. Konkrétně do Brazílie, kde je velká šance, že se prezidentského úřadu chopí levicový politik. Tento týden totiž zahájil bývalý brazilský prezident Luiz Lula de Silva svou prezidentskou kampaň ve snaze porazit ultra-pravicového současného prezidenta Bolsonara v říjnových volbách. Lula, bývalý odborářský vůdce byl prezidentem již v letech 2003 až 2010, ale v roce 2018 byl uvězněn na základě vymyšlených obvinění, což vedlo k vítězství velmi pravicového Bolsonara, který se přátelí s francouzskou Madam Le Penovou či italským pravicovým politikem Salvinim. Soud loni všechna obvinění proti Lulovi zrušil, a tak mu umožnil pokusit se letos o návrat brazilské levice k moci. Lula představil svůj program pomoci brazilským chudým, uchránit amazonské deštné lesy. Během svého prezidentského období se Lulovi podařilo vyvést několik desítek miliónů Brazilců z jejich extrémní chudoby. Lula prohlásil, že „Bolsonaro je největší lhář, jakého kdy potkal. …Nechceme vládu, která distribuuje zbraně, chceme vládu, která bude distribuovat knihy. Nechceme vládu, která živí nenávist, chceme vládu, která bude živit lásku“. Známý americký novinář Michael Fox komentoval situaci: „Jde o nesmírně důležité volby. Střetávají se tu dva různé světy. Bolsonaro nechce hovořit o inflaci, o rostoucí chudobě. Mluví jen o rodinných hodnotách. Chce bojovat proti potratům, proti homosexuálům. Tomu pomohlo ve volbách v roce 2018. Je nutné si uvědomit, že Brazílie je největší katolická země na světě.“ Je tu ovšem velké nebezpečí. Podle výzkumů zatím vede Lula a je možné, že Bolsonaro odmítne rezignovat i pokud by volby prohrál. Na 7.září, kdy je brazilský Den nezávislosti vyzval lidi, aby šli do ulic. Bolsonaro bude jistě hovořit o volebním podvodu. Nyní chce, aby armáda filmovala lidi za plentou a tím zajistila transparentnost voleb.
