Jejich tvrzení v preambuli o mandátu občanů se nezakládá na pravdě – nejvíce hlasů pro politickou stranu získalo ANO, strany jako TOP 09 a KDU-ČSL získaly zlomek hlasů proti těm, které dali voliči ANO – ta je skutečným vítězem voleb. Vítězství koalice je tedy podvod na voličích. Sliby o spolupráci ministrů s výbory na úrovni obou komor nebo každé zvlášť – jsou zásady, které u jednání poslanecké sněmovny platily vždy a samozřejmě. Jsou to laciná gesta, snažící se podsunout názor, že to dosud neplatilo. Pozor je třeba si dát i na některé uvedené body – např. bod 12 na str. 8: „Koalice bude sestavovat návrh programu jednání Poslanecké sněmovny na schůzce předsedy Poslanecké sněmovny, případně koaličních místopředsedů Poslanecké sněmovny, s předsedy koaličních poslaneckých klubů, a to tak, aby byl předvídatelný a umožnil přednostně projednání koaličně dohodnutých návrhů.
Návrhy zákonů, které jsou v rozporu s programovým prohlášením vlády, neumožní žádná koaliční strana projednat, dokud nebudou projednány koaličně dohodnuté návrhy, není-li jiné dohody. Návrhy diskusních bodů, které předtím nebyly projednány na příslušném výboru, neumožní žádná koaliční strana projednat, dokud nebudou projednány koaličně dohodnuté návrhy, není-li jiné dohody. Hlasování o programu či o jeho změně dojednávají podle těchto zásad těsně před tím předsedové klubů či K15.“. Tento bod zcela popírá demokracii a skutečnou úlohu poslanecké sněmovny – umožnit předkládání a projednání návrhů všech poslaneckých klubů, tedy i opozice!
Např. proklamace v kapitole Digitalizace: „Důsledně budeme vymáhat, aby mezi úřady obíhala data, nikoli občan.“ Byla požadovaná i KSČM, navíc byla často opakovaná i opozicí, ale bez viditelných výsledků. Dokud se ministerstva a úřady nevybaví jednotným počítačovým programem, kterým budou komunikovat mezi sebou, tak to nebude fungovat. A slibování dalších programů (Portál podnikatele) může dopadnout jako Portál Pražana, který stál minimálně 77 miliónů, není využíván a funguje ztěžka.
Infrastruktura v dopravě představuje výčet přání, ani nelze vše realizovat tak, jak je slibováno. Opět zcela nereálné sliby – potvrzují neznalost problému a naivitu při jeho řešení.
Celý koaliční program se řídí heslem, že slibem neurazíš. Celé nereálné, neznalé a naivní až škodlivé – např.: „Posílíme výkon a akceschopnost investorských organizací resortu dopravy (SŽ, ŘSD aj.). Jejich výsledky budeme poměřovat (? K čemu to bude dobré?) se srovnatelnými organizacemi v západní Evropě. Zefektivníme fungování SFDI jako servisní organizace pro financování dopravních Staveb. Zvýšíme kapacitu vybraných silnic I. třídy tam, kde intenzita provozu nepotřebuje dálnici, a vybudujeme obchvaty obcí a měst trpících tranzitní dopravou. Bohužel neříkají, jak zvýší kapacitu. Jediná varianta je více pruhů. Narážíme na výkupy pozemků, což je problematické. Dále slibují… Po odborném posouzení vlivu na bezpečnost provozu zvýšíme v úsecích, kde to bude možné, povolenou rychlost na dálnicích na 150 km/h ? Rychlost na některých úsecích není nic proti ničemu. Nebylo by, ale od věci, abychom jim připomněli, že rychlostí nad 130 km/h roste spotřeba a u elektro aut je doporučená rychlost 120 km/h.
Slibují, že vyhodnotí zkušenosti s PPP s PPP na D4 a zvážíme využití tohoto nástroje u dalších projektů dopravní infrastruktury. Měli bychom upozornit, že tento projekt skončí v roce 2024. KSČM pro něho hlasovala. V tomto projektu spatřujeme určitý posun od minulých let i od dřívějších projektů a vidíme možnost urychlení výstavby dálniční infrastruktury.
Dále slibují vytvořit podmínky pro přesun části nákladní dopravy ze silnic na koleje. Omezit devastování silnic zejména nižších tříd kamiony a uvolnit dálnice pro osobní dopravu. Připravit program pro obnovu výstavby a elektrizaci železničních vleček včetně napojení velkých průmyslových zón. …). – nejprve ti stejní lidé železniční vlečky zrušili a nyní je chtějí obnovovat? Náklady budou opravdu veliké a je nutné prověřit, zda se vyplatí – zda budou využívány, protože podniky dnes pracují jinak než dřív – nemají sklady a zásoby, a materiál potřebují teď hned, nikoli za dva dny vlakem. Nevíme také, proč by měli být vlečky elektrifikované. Lepší je řešení pomocí hybridních lokomotiv.
Koaliční smlouva vůbec neřeší stávající stav vodních toků ani současnou vládou a námi podporovaný plavební stupeň Děčín a Přelouč a s tím spojené splavnění Labe. Chtějí zřizovat přestupné uzly s P+R a B+R parkovišti. Potřeba je však upozornit, že většinou jsou to majetky měst a krajů, je to tedy velmi složité na provedení. Nevyužívaná vlaková nádraží chtějí opravit, pokud budou využitelná pro služby úřadů, nebo je nabídnou krajům, městům a obcím. V případě nevyužití je následně nabídnou k prodeji dalším zájemcům. Podle nás je zbytečné vyhazování peněz opravovat něco co chce stát prodat.
Chtějí zvýšit počet cestujících ve veřejné dopravě. Tady ale naráží na nedostatečnou kapacitu, systém integrace a podpora IDS totálně chybí.
Požadují nabídku jednotné jízdenky (OneTicket) rozšířit tak, aby zahrnovala všechny druhy veřejné dopravy. Musíme upozornit, že tohle už je připravované – otázka kdo bude prodávat a kdo to bude financovat. Něco podobného funguje v Rakousku, kdy za 1500 eur je něco jako IN 100 na vše.
Železnici chtějí otevřít konkurenci co v největším možném rozsahu. Musíme také upozornit, že železnice jsou už liberalizované, dávno už se soutěží. Problém bude spíše u příhraničních krajů, kde vytlačí ČD i naše soukromé dopravce ti zahraniční – to se děje už např. v Plzeňském kraji.
A naopak – toto by bylo opravdu dobré: „Zefektivníme a rozšíříme dynamické vážení kamionů, prověříme rozšíření mýtného tak, aby se tranzitní nákladní dopravě nevyplatilo objíždět zpoplatněné úseky.“ Na jedné straně je to dobré řešení a na druhou stranu na to doplatí koncový odběratel, protože se zvýší náklady na dopravu.
Často chtějí prosadit něco, co již nějakým způsobem máme, a funguje.
V oblasti zdravotnictví vzbuzuje obavy hned na začátku jasně deklarovaný slib nové koalice, že zavede možnost dobrovolného doplňkového připojištění. Nemocní lidé jsou nejzranitelnější a těch 60 % naší společnosti, za které platí zdravotní péči stát (tzv. státní pojištěnci = důchodci, rodiče na mateřské a rodičovské dovolené, vězni atd.) žijí z nízkých příjmů. Nebudou mít finanční prostředky na doplácení. Navíc ze čtyř milionů ekonomicky aktivních pracovníků je podle statistiky skoro 900 tisíc OSVČ a ti hradí ve většině případů minimální pojistné. Zůstává skupina okolo tří milionů lidí, ale téměř 60 % zaměstnanců nedosahuje na průměrnou mzdu. Pro ně každý další výdaj znamená, že se musí uskromnit. Je třeba si také uvědomit, že do systému zdravotnictví se finanční prostředky z případného připojištění dostanou až v případě, že nastane pojistná událost.
Jakékoliv připojištění je možné zavést až po legislativním stanovení toho, co je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění (= standard). Jelikož vládně asociální pravice, může být stanoven tak, aby významně narostla spoluúčast pacientů. V době covidové zachránily systém zdravotního pojištění velmi významně navýšené platby za státní pojištěnce, takže se i nadále počítá s pravidelnou valorizací těchto plateb. Připomínám, že to je jeden z dlouhodobých bodů programu KSČM. Tento návrh zákona byl předkládán opakovaně již od roku 2016. Ani v minulém volebním období, kdy se vláda ANO a ČSSD opírala o toleranci KSČM, nebyl pro odpor ministerstva financí, ANO a pravicové opozice přijat!
Ti, kteří to tedy celá léta striktně odmítali, se to teď opravdu asi nebudou snažit prosadit. V době vlády ODS a TOP 09 do roku 2013 naopak byla platba za státní pojištěnce „zmrazena“ a spolu se „zastropováním“ odvodů z nejbohatších příjmů a devalvací koruny tím zdravotnictví přišlo o cca 40 mld. Kč. Byl tak záměrně vytvořen nedostatek financí v systému, aby bylo možné navýšit spoluúčast pacientů (tzv. regulační poplatky, zavedení možnosti připlácet si na nadstandard atd.) Zároveň koalice přislíbila dokončit transformaci úhrad akutní lůžkové péče podle DRG restart.
Dnes je přes DRG (podle diagnózy) financována zhruba polovina zdravotních služeb akutní nemocniční péče. Zároveň by se měly dál přibližovat individuální sazby jednotlivých nemocnic, podle kterých se úhrady počítají. Tento proces probíhá již mnoho let a ani současná „pětikoalice“ nenabízí žádný zázračný urychlovací prostředek. Rozdělení plateb za zdravotní služby musí vycházet z výsledků dohodovacího řízení mezi poskytovateli a zdravotními pojišťovnami. Co se ale stane, když se nedohodnou? Zatím se tak totiž stalo v posledních letech jen jednou, že se dohodly všechny segmenty poskytovatelů zdravotní péče. Ministerstvo zdravotnictví pak vydává úhradovou vyhlášku, kde stanoví úhrady i těm, kteří se nedohodnou.
Koalice také avizuje zavedení systematického hodnocení kvality péče i nákladů a přínosů nových technologií, které vstupují do úhrad. Příslušné komise již na MZ nyní pracují a na rozhodování se podílí i zdravotní pojišťovny. Koalice spoléhá pouze na již existující projekt Kanceláře zdravotních pojišťoven, na zvyšování transparentnosti, na elektronické nástroje, sdílení informací a monitoring. To platí i u slibů o zajištění dostupnosti zdravotní péče. Nástroje, o kterých se zde mluví, se již dnes využívají jak ze strany ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven, tak obcemi a kraji. Bez větších výsledků. Faktická dostupnost zdravotní péče v oblasti stomatologie a praktického lékařství a dalších oborů je stále největším problémem pacientů. Zvlášť v odlehlejších regionech. Připomínám, že otázku dostupnosti zdravotní péče vnášela opakovaně KSČM na jednání PS.
Odpovědnost zdravotních pojišťoven chce budoucí vláda ještě rozšířit a zahájit diskuzi o možné cenové konkurenci zdravotních pojišťoven. To je cesta ke snaze státu zbavit se zodpovědnosti (čl. 31 Listiny základních práv a svobod), včetně finanční, k rozdílným zdravotně pojistným plánům a rozdělení péče podle toho, kolik bude mít občan v peněžence!
Do koaliční smlouvy se dostala i transformace Státního zdravotního ústavu do podoby německého Institutu Roberta Kocha, což je zřejmě reakce na chaotické řízení země v období covidové pandemie. Jasná autorita v České republice opravdu významně chybí a s negativními důsledky této zoufalé neodbornosti se stále potýkáme. Příslib zpřístupnit péči porodních asistentek s důrazem na kontinuálnost péče poskytované jednou osobou je ústupek pirátské snaze dostat porodnictví zpátky do minulosti a k porodům doma. To KSČM odmítá. Jde o zdraví a životy matek i novorozenců. Není také vyřešena právní odpovědnost porodních asistentek a dul při vedení porodů doma a případných následných komplikací. Kromě slibu stability, vstřícnosti a administrativního zjednodušení postgraduálního studia lékařských i dalších zdravotnických oborů jsou zmiňovány i motivační programy pro návrat špičkových vědců ze zahraničí.
Opět bez toho, že by bylo řečeno, jak konkrétně toho bude dosaženo. Nechybí tradičního důraz na prevenci, zdravý způsob života a zdravotní gramotnost ale bez konkrétních opatření. V odpovědnosti občana za své zdraví se může skrývat i snaha o vyšší spoluúčast. Zjistit, do jaké míry si pacient může za svůj zdravotní stav sám a do jaké míry je to otázka genetických dispozic a vnějších vlivů, které nelze ovlivnit, je velmi problematické. Jak konkrétně by mělo vypadat „zaměření na finanční motivace poskytovatelů zdravotních služeb, pacientů a zdravotních pojišťoven“ v případě prevence chronických onemocnění není ani naznačeno.
Nová vládní koalice slibuje aktivní přístup k reformě psychiatrii. V době, kdy covidová doba a nastávající hospodářská krize řešená pravicovými recepty přináší větší nároky na psychiatrickou péči, je to jistě správná cesta. Jak ovšem řešit katastrofální nedostatek odborníků na psychiatrii se již v programovém dokumentu, bohužel, nepíše. Zcela chybí plán boje s pandemií covid – 19. Přitom celé předešlé období bylo založeno na nemilosrdné kritice všech kroků, které činila vláda ANO a ČSSD. V oblasti financí - věta: „Zakročíme proti daňovým únikům.“ je opravdu směšná. Vzpomeňme na kritiku až maření stejných snah ze strany současné vlády! Navíc sama koalice v programu slibuje zrušení EET ! A slib: „Odstřihneme firmy z daňových rájů od veřejných peněz.“ by se měl pravidelně kontrolovat, protože toto je u této koalice přímo protimluv.
Prohlášení – „Prověříme možnost zrušení nesystémových daňových výjimek.“ je také zajímavé. Zde by mohlo být místo pro zrušení výjimky ze zdanění církevního majetku, no uvidíme, jak to budou myslet vážně.
Neuvěřitelná je i věta: „Místo zaklekávání podpoříme proklientský přístup Finanční správy vůči občanům.“ Tak zvaně kozel zahradníkem? Nebo to znamená, že se přestane kontrolovat?
A další sliby: „Budeme klást důraz na systém zpětné kontroly a hodnocení efektivity vynaložených výdajů. Zavedeme jednotnou veřejnou evidenci dotací. Prosadíme pravidla transparentního doložení skutečných majitelů společností, které čerpají dotace, investiční pobídky a získávají veřejné zakázky….“ By měly být samozřejmou součástí práce celé vlády – ale to je přesně to, co se jim nehodí. Opět to bude nutné opakovaně připomínat a na konci volebního období přísně zhodnotit plnění – ostatně jako celý program.
V oblasti veřejných financí je snahou koalice minimalizovat stát a šetřit na výdajích. Zákon o rozpočtové odpovědnosti chtějí povýšit na ústavní zákon a přidat pravidlo daňové brzdy. Tedy hrozí masivní škrty a zároveň bude pokračovat podvázání rozpočtových příjmů. KSČM tady zdůrazňuje nezbytnost mobilizace příjmů a výraznější posílení daňové progrese jako způsob jak solidárněji rozdělit břemeno daní.
V rozpočtových výdajích chce vláda věnovat minimálně 10% rozpočtu na vládní investice, dále posílit výdaje na výzkum, vývoj a kulturu a rozpočtově zajistit digitalizaci státní správy do roku 2025. Neříká už, ale kde bude na to brát finance. Naopak prosazuje dosažení 2% HDP na obranu, chce utrácet na zahraniční mise a na předražené zbrojní projekty, které vycházejí z nevyhovující bezpečnostní strategie spojené s koncepcí NATO, kde KSČM prosazuje vystoupení z tohoto paktu.V oblasti místního rozvoje mají bod - „Naší vizí je moderní, konkurenceschopný venkov, který překonal období intenzivního zemědělství a rozvíjí se v něm místní řemesla a rodinné farmy.“ S ohledem na rychle ubývající zemědělskou půdu a chybějící podporu pro zemědělskou výrobu není ani třeba intenzívní zemědělství potlačovat – postupně zanikne samo. Ale jak se budou potom rozvíjet rodinné farmy, je otázkou. Opět koalice neví, co chce. To, že program je jen líbivý, aniž by byl provázaný, a že řeší i oblasti, kterým nerozumí, potvrzuje i v kapitole Zemědělství, kde je v rozporu se shora citovaným uvedeno např.: „Budeme prosazovat zemědělskou politiku, která bude efektivně dosahovat ekonomických, ekologických a sociálních cílů v naší krajině. Podporujeme platbu na první hektary a zastropování dotací pro největší firmy, které bude přihlížet k podmínkám českého zemědělství a přispěje k dobrému hospodaření.“
A prohlášení: „Podpoříme především snadnější dojíždění do práce a školy, zajištění dostupné zdravotní péče a ve spolupráci s operátory zlepšíme pokrytí venkova vysokorychlostním internetem.“ Dosud se místní spoje již dlouhodobě ruší stejně, jako dostupná zdravotní péče. Opět se slibuje něco, co se léta likviduje.
Ale naopak dobrým návrhem je: „Zjednodušíme podmínky a zkrátíme lhůty u jednoduchých staveb. Zachováme stavební úřady na místní úrovni, aby rozhodovaly se znalostí prostředí. Počítáme se specializovaným stavebním úřadem pro strategické a rozsáhlejší liniové stavby. Místo centralizace posílíme metodickou podporu stavebních úřadů tak, aby byl dostupný jednoznačný výklad stavebního zákona a územně plánovací dokumentace….“ Toto je návrh velmi zajímavý a měl by mít širokou podporu. Protože nový stavební zákon je špatný.
A v kapitole Zemědělství by bylo opravdu dobré, kdyby byl myšlen vážně slib: „Podpoříme návrat vodohospodářské infrastruktury do vlastnictví samospráv. A výborný nápad je i tento: „Podpoříme zkracování odbytových řetězců. Budeme zemědělce motivovat k tomu, aby suroviny dokázali sami zpracovat a dodat na místní trh (obchody, farmářské trhy, prodej ze dvora). Podpoříme skutečná odbytová družstva, zlepšíme postavení prvovýrobců.“
Orientace na malé a střední farmy a potírání velkých farem je mimo realitu. Program jde tvrdě proti i tak nedostatečné potravinové soběstačnosti ČR. Za stav zemědělské půdy a krajiny mají odpovídat jen její vlastníci? Česko bude bio (a hladové)? Revize postojů ČR vůči Společné zemědělské politice EU? Bez zásadní revize špatné zemědělské politiky EU bude pokrok v ČR silně omezený! Lesy – systém řízení LH, který významně přispěl k nedávné bezprecedentní kůrovcové kalamitě, má být nedotčen!
V kapitole Životní prostředí by bylo opravdu výborné, kdyby byl splněn slib: „Ochráníme naši půdu před zábory a degradací. Ochrana úrodné půdy má přednost před výstavbou výrobních a logistických center. Zpřísníme protierozní legislativu.“ Pikantní je slib, který opsali z návrhu KSČM: „Ochrana vody a jejích zdrojů je národním zájmem, a proto ji zakotvíme v Ústavě ČR.“
Tvrzení: „Při plánování strategických investic státu vždy zohledníme úroveň rozvoje a potřeby regionů se zaměřením na strukturálně postižené regiony. Zajistíme účinnou koordinaci regionální politiky napříč všemi resorty a posílíme spolupráci vlády s kraji a obcemi …“ se nedá ani věřit, protože to je v rozporu s jejich zájmy. Že by byla opět jen snaha o politické body, nebo je to myšleno opravdu vážně?
Green Deal není bohužel příležitostí, ale ohrožením nejen ČR! Byl připraven mimořádně idiotsky. Některé věci v něm se ještě možná napraví, ale energetickou krizi v EU už stačil vyvolat! Doprava není zásadní problém ŽP? Elektromobilita znamená, ale podporu bohatých a ohrožení chudých. Zdvojnásobí se plocha nejpřísněji chráněných území? NP Křivoklát znamená nechat další smrčiny (zejména kolem Emilovny) sežrat kůrovcům, což je špatné. NP Soutok není problematický.
Program je celkově sestaven tak, aby byl líbivý a veřejnost byla uklidněna, že vláda půjde správných směrem (např. u bydlení, nebo sliby podobné těmto: „Podpoříme flexibilnější pracovní podmínky a nabídneme širší možnosti, jak sladit rodinný a profesní život, aby si lidé mohli dovolit věnovat více času dětem a péči o blízké. Prostřednictvím daňových nástrojů a zjednodušeným systémem sociálních dávek nedovolíme, aby práce a náklady spojené s výchovou dětí v rodině a péčí o blízké znamenaly propad životní úrovně.)“ či „Úcta k lidskému životu je pro nás zásadní v každé jeho fázi“…, nebo růžově vylíčený nový Důchodový systém.
Obsahuje ale i děsivé plány – např. právě nový Důchodový systém.
Koaliční smlouva obsahuje i další varovné signály: „Zrušíme vše, co je v českém právu zbytečné nebo to přestalo dávat smysl: povinnosti, razítka i samotné zákony. Nutná pravidla zjednodušíme. …“ nebo: „Budeme uplatňovat konzervativní přístup k Ústavě ČR a Listině základních práv a svobod. V diskuzi se Senátem a opozicí budeme hledat řešení dosud diskutovaných témat, například posílení role Senátu, dobrovolný klouzavý mandát. ..“ nebo:
,,Zasadíme se o dokončení vyrovnání české společnosti s minulostí komunistického režimu včetně případů přetrvávajících příjmových nespravedlností mezi utlačovateli a utlačovanými, řádnému fungování institucí zřízených pro studium, dokumentaci a vyšetřovaní totality a připomínky odkazu obětí totalitních režimů.“ ,,Budeme nadále prohlubovat spolupráci s demokratickými partnery v asijsko-pacifické oblasti (jako například Tchaj-wan, Japonsko, Korejská republika a další). Provedeme revize vztahů s Ruskem a Čínou.“
Konkrétně vůbec neřeší, že revize vztahů s Čínou a Ruskem podle jejich představ nejenom že ohrozí naši bezpečnost, ale zcela zlikviduje zbývající obchodní vztahy i podnikatelské subjekty, které jsou na obchodu s těmito zeměmi závislé.
Kapitola Veřejná správa je sestavena skutečně krásně – jako scifi román – např.: „Zavedeme měření výkonu a efektivity státních (veřejných) služeb pomocí benchmarkingu jako u soukromých firem (rozsah agendy, náklady na výkon agendy, institucionální zajištění, úroveň digitalizace) dle katalogu služeb veřejné správy.“ Smyslem benchmarkingu je zjištění pozice vlastní společnosti na trhu a její zlepšení na základě srovnání s konkurencí a s důrazem na využití vlastních předností a potlačení vlastních nedostatků. Součástí zlepšení by mělo být i učení se od konkurenčních společností. U služeb by to bylo krásné, ale je to reálné, nebo zase jen omráčení vlastní dokonalostí?
V oblasti obrany ve svém rozsahu není program reálný ani splnitelný, navíc je v rozporu s proklamacemi, že se bude šetřit…, i s plánem dávat 2 % HDP na obranu už v rozpočtu na rok 2025, i např. se slibem: „Zřídíme pozici „Poradce pro národní bezpečnost“ jako nadresortní platformu pro koordinaci a komunikaci mezi subjekty bezpečnostní politiky při Úřadu vlády… Vytvoříme standardní prostředí pro práci zpravodajských služeb a naplníme zákon v oblasti ustavení Orgánu nezávislé kontroly zpravodajských služeb.….“ - čili kromě slibovaných nových ministerských postů a poslaneckých funkcí i další nové úřady? To, že tato budoucí vláda veřejně proklamuje šetrnou a uvážlivou finanční politiku, je proto proklamace lichá a již v samém počátku lživá. Jedná se o obsáhlý, vnitřně obsahově rozporný dokument.
Vzhledem k proběhlé volbě funkcionářů Poslanecké sněmovny - popření demokratických zásad, volebního a jednacího řádu PS - je dokument nevěrohodný. Celá koaliční smlouva je dle očekávání orientovaná nejen na Evropskou unii, ale rovněž na Severoatlantský pakt NATO. V mnoha pasážích se objevují ničím nepodložené neobjektivní urážky a snůška lží. Je pokrytecké tvrdit, že nová vláda zajistí stabilizaci veřejných prostředků bez zvyšování daní. Určitě nebudou chtít sáhnout na peníze bohatým, a proto lze jednoznačně předpokládat, že se při výběru peněz zaměří na šetření u lidí nejméně majetných, především důchodců. To se zřejmě projeví nejvíce ve zdravotnictví a v nově nastolené důchodové politice. Někde přece musí vzít finanční prostředky na nárůst odvodů do NATO a nákup předražené vojenské techniky pro českou armádu.
Na první pohled se veřejnost dokonce může s koaliční smlouvou ztotožňovat, ale písemné prohlášení o zajištění chodu ekonomiky v aktivech, to je nesmírně složité a nelehké k prosazení. Vláda se zavazuje i k boji s korupcí, což je v jejím případě plivanec do tváře všem občanům tohoto státu. Vždyť to byla právě ODS společně s TOP 09 a lidovci, kteří tuto zemi totálně zkorumpovali a rozkradli. Kdo zadlužil tuto zemi? Kdo velel jejímu rozkrádání ? Kdo církevní restitucí okradl občany ? Kdo potlačoval práva jiných politických stran ? Kdo nastolil korupční jednání a závislost na západních zemích ? A jak to tyto politické subjekty myslí upřímně, ukazuje rozhodnutí senátu navyšovat platy a ostatní dávky ústavních činitelů v souhrnu téměř o dvacet tisíc měsíčně.
Základním prohlášením této koalice je přihlášení se k tzv. "havlovské politice". Je to krok zpět, návrat k nic neřešícím teoretickým debatám, ale především k ještě většímu lísání se k hlavním branám Bílého domu. Navržené vedení jednotlivých resortů a to nejen ministrů, ale i jejich náměstků, je jmenování v celé řadě velmi nekompetentních lidí do funkcí, na nichž bude záviset nejen výkon naší ekonomiky, ale i zahraniční politika státu. Především se nám nelíbí posilování kompetencí Senátu – viz jeho proklamované zvýšení vlivu na volbu Rady ČT a ČR, schválení korespondenční volby pro Čechy v zahraničí apod. Působí to, jako by nová koalice vyzobala to potřebné, vhodné, líbivé a progresívní ze všech předvolebních programů. Ale nikde není řečeno, kde na stanovené cíle vezme nová vláda peníze a jakými nástroji chce svých stanovených programových cílů dosáhnout. V důchodovém systému působí nevěrohodně např. slova o zvyšování vdovských a vdoveckých důchodů, což je v rozporu s výstupy budoucího ministra financí Stanjury a dalších.
Chtějí seniorům a studentům vzít slevy na dopravu aj. diskriminační kroky. Neřeší se, jak do důchodového fondu vrátit ukradených 330 miliard korun. Velmi důležitá je pasáž, týkající se stmelování společnosti, navrhovaná Fialou. Pokud totiž svá slova myslí vážně, tak nejen jeho někteří spolustraníci, ale především rádoby političtí odborníci z TOP 09 a KDÚ ČSL mu zcela jistě jeho činnost neusnadní. Dělat politiku pro všechny s lidmi jako jsou klerofašisté Bartošek a Jurečka a silně proamericky zaměřená militantní Pekarová, vůbec není možné. Ono celkově je jednoduché naslibovat řadu líbivých opatření, ale skutečná každodenní práce je o něčem jiném. Současný nárůst zasažených obyvatel coronavirem již záhy prověří odbornost nové vlády. A je až úsměvné, když si představíme, že odpovědnou osobou v boji s touto strašnou nemocí bude MUDr. Válek, o kterém se uvažuje jako o novém ministru zdravotnictví.
V oblasti kultury je v pěti odstavcích uvedena řada frází, téměř nesplnitelných slibů, různých definic a zbožných přání. Rovněž není uvedeno, jak chce vláda své návrhy prosadit, splnit a realizovat v praxi. Některé návrhy a náměty jsou jako z pohádky Alenka v říši divů. Snaha dosáhnout 1% výdajů na kulturu bez výdajů na církve je chvályhodná, stejně jako body směřující k větší podpoře živého umění i hmotného dědictví, ale je to již dlouhodobé vábení, které nebylo ani za vlád současných skoro již vládních stran realizováno, chybí naprostá zmínka třeba o potřebných víceletých grantech. Navíc dnes více než kdy jindy by mělo platit spíše heslo, že kolik dáme na zbrojení, tolik by měla dostat kultura, protože budoucnost země přece neleží na bodácích.
Také zaklínadlo vícezdrojového financování nebude fungovat, pokud se do systému nedostane více peněz, sponzorství je i dle italského modelu jen malou náplastí. Pokud navíc vláda prosadí status veřejnoprávní instituce v kultuře v parametrech, jaké prosazovaly dosud nové vládní strany, bude to znamenat i ohrožení jistot zaměstnanců a kupodivu menší platy, jak ostatně varují dlouhodobě i odbory. Spolupráce se školstvím je samozřejmě nutná, ale proklamací již bylo skutečně dost, konkrétní projekty jako třeba Kultura pro školy ve smlouvě chybí. Úplně chybí ochrana českého jazyka a národní kultury, velký význam je dán tzv. nezávislosti médií a zapojení Senátu do kontroly, je důležité se zřejmě synchronizovat se strýčkem Samem a jeho přáteli... Téma zpřístupnění kultury je také neřešeno, přitom celé skupiny občanů na kulturní vyžití prostě nemají, natož na vlastní kulturní tvorbu.
