Makroekonomický vývoj

V roce 2019 činil hrubý domácí produkt ČR více jak 5 bilionů korun a v žebříčku ekonomické úrovně jsme dosáhli 91 % průměru EU, což bylo 16. místo mezi 27 členy EU. Po Řecku a Portugalsku jsme se dotáhli na další zemi původní EU, na Španělsko (tyto země jižního křídla EU poškodila dluhová krize). Samozřejmě srovnání GDP per cap (mezinárodní srovnání HDP) nezachycuje poměrně silný odliv vytvořeného bohatství ze země, což reálnou ekonomickou úroveň země snižuje. Navíc ČR patří mezi země s velkými meziregionálními rozdíly.

Když v březnu 2020 zasáhla ČR pandemie covid19, přineslo to největší propad české ekonomiky v historii. Vývoj HDP v roce 2020 přinesl díky vypnutí ekonomiky ve 2Q (kvartálu) propad o 11 % (propad průmyslu na jaře překročil o 30 %). Ve 3Q (kvartálu) ekonomika opět ožila, aby koncem roku opět zpomalila. Ukázalo se, že silně průmyslová česká ekonomika (průmysl a stavebnictví představují třetinu hrubé výroby) a je tedy citlivější na lockdowny ve výrobních odvětvích. To hrálo svoji roli v boji s pandemií v dalším období.

Za celý loňský rok propadla česká ekonomika o 5,6 %. Průmyslová produkce nakonec za rok 2020 klesla o 8 %, v stavebnictví o 7,7 % a tržby ve službách klesly dokonce o 11,7 %. Nejvýrazněji klesly loni tržby v ubytování (na 74,3 %) a v stravování a pohostinství (na 55,3 %). Realitky poklesly jen o 2,3 %. V obchodě klesl hlavně prodej oděvů a obuvi, s omezením dopravy a pádem ropy klesly i prodeje pohonných hmot.

Ceny v roce 2020 mírně vzrostly, ale blíží se v průměru 3 %, zpomalení růstu nastalo u potravin, rostly naopak hlavně ceny alkoholu, tabáku, dále pak nájemné a elektřina, též vodné a stočné. S ohledem na recesi klesly i ceny výrobců a ceny služeb. ČNB (Česká národní banka) odhaduje nadhodnocení ceny bytů o 17 %, v Praze víc.

Na rok 2021 už je očekáván konec recese a oživení české ekonomiky. V září 2020 byl na letošní rok predikován MF (Ministerstvo financí) celoroční přírůstek HDP o +3,9 % HDP, v dubnu 2021 byla predikce MF už opatrnější (jen o 3,1 %), souviselo to se zimním návratem pandemie. Za 1Q (kvartál) klesl HDP v ČR podle předběžných dohadů ČSÚ (Českého statistického úřadu) o 0,3 % (což znamenalo meziroční propad o -2,1 %). Za 1. pololetí 2021 by měl vývoj české ekonomiky díky snižujícím se restrikcím již přejít do kladných hodnot. Srpnová prognóza ČNB na rok 2021 je poměrně optimistická (růst HDP o +3,5 %). Oživená spotřeba by měla přispět k zotavování ekonomiky. Ale předpandemické úrovně spotřeby dosáhnou domácnosti až koncem roku 2022 a na úroveň roku 2019 se výkon celé české ekonomiky nevrátí ani v roce 2022.

Pokud jde o vývoj cenové hladiny, tak k červnu spotřebitelské ceny v průměru meziročně vzrostly jen o 2,8 %. Ale problém byl už ve struktuře (výraznější je bydlení, doprava) a očekávaná změna trendů. ČNB varuje, že inflace vzroste výrazně nad horní hranici tolerančního pásma. Souvisí to s oživením spotřeby a s růstem cen služeb, ale i potravin a PHM (pohonných hmot). Cenové vlivy přichází i ze zahraničí. Za této situaci by bylo absurdní počítat s úspěšným zdaněním spotřeby. Perspektivně je největší hrozbou růst cen energií. Proti může působit posilování české koruny (výhledově pod 25 CZK za euro). Tato situace vede k změnám měnové politiky (v srpnu ČNB zvýšila reposazby (jedná se o sazbu při finančních operacích na volném trhu, jejich prostřednictvím reguluje Česká národní banka množství peněz v oběhu), diskont zatím ponechala beze změny). Defaultní aktiva v portfoliu bank zatím výrazněji nerostou.

Pokud jde o faktory růstu tak vedle domácí spotřeby půjde také o oživení investiční aktivity. Otázkou je spojení veřejného a soukromého kapitálu. Národní rozvojový fond založený 2019 získal v listopadu 2020 licenci od ČNB. Banky ale zatím pro ně přislíbily, pod příslibem, že se vyhnou bankovní dani, jen 7 miliard. Peníze zatím banky ani neuvolnily a financování žádného rozvojového projektu ani po 2 letech zahájeno nebylo.

Rozpočtové hospodaření

V roce 2019 byl dosažen deficit hospodaření státního rozpočtu pouhých 29 mld., tedy o 11,5 mld. lepší, než se plánovalo . Tento rok také klesl podíl státního dluhu na HDP na pouhých 29 % (oproti rekordním 41 % v roce 2013). Tomuto trendu tehdy m.j. odpovídal i kladný přebytek v systému důchodového pojištění. V této době nehrozilo, že by mohlo dojít k aktivaci zákona o rozpočtové odpovědnosti, který byl v ČR schválen v roce 2017. S pandemií na jaře 2020 však došlo k výraznému narušení rovnováhy veřejných financí. Původně plánovaný deficit českého státního rozpočtu byl vynuceně navýšen z 40 na 500 mld korun: Reálný deficit rozpočtu v roce 2020 byl nakonec 367 mld. Kč.

V roce 2021 byl deficit schválen také v částce 500 mld. korun , konečný deficit bude letos ale zřejmě horší než v předchozím roce (k 1. 8. dosáhl 279 mld. Kč). Na rok 2022 pak v květnu navrhlo MF deficit 390 mld. Během pandemie se velmi rychle začal zhoršovat podíl českého dluhu na HDP. V roce 2020 už to bylo 38 % a aktuálně dosahuje 43 % HDP. Dluhová brzda se podle zákona o rozpočtové odpovědnosti aktivuje až při dosažení 55 % HDP. Dluh za celou EU sice dosahuje více jak dvojnásobku (aktuálně 92,9 % HDP), ale malá ČR republika má slabší pozici, pokud jde o potenciál dluh splácet.

Zákon o rozpočtové odpovědnosti také zahrnuje pravidlo o strukturálním deficitu (do výše 1 % HDP). Toto pravidlo bylo na sedm let rozvolněno, aby se uvolnil prostor pro mimořádné zadlužení (se závazkem snižování o 0,5 % ročně). Schopnost dluhy splácet souvisí s potenciálem ekonomického výkonu, s náklady dluhu a také s efektem konsolidace veřejných financí. Rychlost dluhu v letech 2020-2021 byla jedna z nejvyšších v EU. Roztočení dluhové spirály by byl problém, pokračující zadlužování přináší riziko nárazu na dluhovou brzdu a snížení ratingu s růstem ceny dluhu . V letech 2020 až 2021 se tedy zvýší dluh ČR o celý bilion a hodnota dluhu by v roce 2023 překročila 3 biliony (v roce 2019 to bylo 1,6 bilionu korun).

Vláda již předložila svou představu o konsolidaci veřejných financí na období 2021-2027 (úkol od KSČM z léta 2020), ale jen formálně. Předpokladem bylo dostat strukturální deficit z 6 % zpět na 1 % do roku 2027, což předpokládá určitý objem rozpočtového úsilí. V těchto úvahách ale nejsou opatření příjmová či výdajová specifikována. A oproti roku 2020 se změnila výchozí čísla. V roce 2021 se strukturální deficit dále zvýší a nikoliv sníží. Zde NRR (Národní rozpočtová rada) varuje, že s urychlením zadlužování by mohlo dojít autonomním vývojem k dosažení podílu dluhu na HDP 55 % již v roce 2024, tedy na konci volebního období.

Aktuálně mimořádná situace zatím znamená, že EU nespustí ještě řízení o nadměrném schodku. Dosud byla cena českých státních dluhopisů velmi příznivá a jejich aukce i v období krize proběhly velmi úspěšně. To se ovšem začíná měnit a ratingové agentury své hodnocení podmiňují plánem konsolidace. Dluhová past sklapne, pokud úroky z dluhů převýší příjmy z růstu ekonomického výkonu. NRR (Národní rozpočtová rada) proto navrhuje zrychlit konsolidaci z 0,5 % strukturálního deficitu na 0,75. V zmíněném 7letém úseku nejsou ale kalkulovány další strukturální rizika, zejm. udržitelnost penzijního a zdravotního systému.

Nerovnováhu v rozpočtové bilanci může zčásti snížit oživení ekonomiky, proto jsou důležitá prorůstová opatření. Heslo „z krize se proinvestovat“ je bohužel zatím jen obecný slogan. Ale průměrné oživení (po návratu na úroveň roku 2019 se očekává dlouhodobý růstový průměr jen 2 %) samo nedokáže kompenzovat systémové snížení daní (daňový balíček z prosince 2020). Proto je zásah do rozpočtu nutný (v objemu kolem 120 miliard, se započtením nároků veřejných služeb až 200 miliard). V potřebné struktuře bude třeba připravit příjmová a výdajová kroky. Zatím KSČM spíše upřednostňovala opatření příjmová (cca 2/3) před výdajovými škrty (cca 1/3).

Pokud k obnovení udržitelnosti veřejných financí je zapotřebí fiskální úsilí v objemu minimálně +120 miliard, tak 2/3 z nich znamená navýšení inkasa úpravou daní cca +80 miliard korun (zbývajících 40 mld. by byly škrty a úspory). Pro srovnání – v roce 2019 bylo při růstu HDP +2,4 % vybráno na daních 769 mld. a na SZ (sociálním zabezpečení) pojistném 552 mld. V roce 2020 bylo při poklesu HDP -5,6 % vybráno na daních 718 mld. a na SZ pojistném 541 mld. K 1. 8. bylo vybráno na daních jen 381 mld. (výběr daně z mezd zatím přes oživení klesl oproti loňsku o 24 %) a na SZ pojistném 341 mld.

Mělo by jít o rozsáhlejší úpravu daňového mixu s provázaností nejen na inkaso ale i na regulační a podpůrné funkce daní. Princip většího inkasa daní od bohatých lépe naplňuje korporátní daň (DPPO) – zde KSČM opakovaně navrhovala druhou sazbu (naposledy 2016), vedle současných 19 %, ještě 25 % pro firmy nad 10 milionů obratu, což by mělo posílit inkaso o cca 30 mld. korun (variantou je sektorová daň).

Největším propadem trpí daň ze mzdy po zrušení SHM (super hrubé mzdy), návrat k původnímu stavu bez SHM (sazba kolem 19 % místo 15 %) slibovaná prezidentem Zemanem od roku 2023 není ze strany pravice pravděpodobná, slevy na poplatníka se také budou těžko omezovat. KSČM navrhovala v říjnu 2020 progresi (větší účast nadprůměrných příjmů je solidární). Tři sazby (15, 23 a 32 %, kdy 23 % nad 2násobek průměru mzdy, 32 % nad 4násobek průměru), navíc přinese cca 20 mld. (60 z 80). Další položky by musely přinést daňové úlevy, snížení daňových úniků a dílčí úpravy daní.

Trh práce, mzdy

V roce 2020 reálné mzdy rostly velmi pomalu (o 1,2 %). Průměrná měsíční mzda překročila loni 36 tisíc korun, mediánová mzda 29 tisíc korun. Letos mzdový průměr přeskočí 38 tisíc, zejm. díky růst platů ve školství a odměnám zdravotníkům. Minimální mzda byla v roce 2020 14 600 korun a v roce 2021 vzroste na 15 200 korun. Minimální mzdu ovšem pobírá asi 4 % zaměstnanců (cca 140 tisíc osob).

Odvětvový a regionální vývoj mezd a zaměstnanosti byl značně diferencovaný, mzdy rostly ve školství, zdravotnictví a sociálních službách, naopak nerostly v peněžnictví, kde ale dlouhodobě jsou na vysokých hodnotách. Nejnižší mzdy mají v Karlovarském kraji a Zlínském kraji. Největší nezaměstnanost je tradičně v severních Čechách a na severní Moravě (přes 5,5 %).

Propad zaměstnanosti brzdila proticovidová opatření (program Antivirus, ošetřovné), nezaměstnanost se koncem roku 2020 vyšplhala k 4 % (míra nezaměstnanosti očištěná o sezónní vlivy byla 3,1 %). Nezaměstnanost kulminovala v únoru 2021, aktuálně se mírně snižuje (3,7 %). V červenci 2021 bylo bez práce evidováno 272 tisíc lidí. Největší pokles zaměstnanosti byl během pandemie pochopitelně ve službách.

Ve veřejném sektoru v roce 2020 vzrostl počet míst zaměstnanců o dalších více jak 6 tisíc. Celý veřejný sektor zaměstnává asi 935 tisíc (cca 1/5 pracovníků ČR), z toho stát 482 tisíc (nejvíce je učitelů, 188 tisíc). Ještě v roce 2013 bylo státních zaměstnanců jen 415 tisíc, přitom růst počtu nesouvisí s růstem výkonu. Na platy zaměstnanců celého tohoto sektoru šlo loni 233 miliard. Státní zaměstnanci mají platy vyšší.

Obrovský problém samozřejmě je udržitelnost penzijního systému. Lidé po odchodu do důchodu se, pokud nemají našetřeno, propadnou v příjmech. Náhradový poměr (poměr poslední mzdy a prvního důchodu) je v ČR pod 40 %, z části ovšem s ohledem na rychlejší růst mezd než důchodů (za Kalouska byl náhradový poměr paradoxně vyšší). Valorizační schéma od roku 2015 je relativně příznivější (dříve jen cenový index), ale probíhá z nízké základny, proto v posledních letech bylo valorizováno nad zákonný rámec (za období 218.2021 vzrostla průměrná penze o 3 tisíce Kč).

Penzijní systém se při propadu ekonomiky a po aktuálních valorizacích propadl do červených čísel a musí být dotován ze státního rozpočtu. Akcent na solidaritu v systému je z hlediska sociální udržitelnosti penzí správný, ovšem koncept tzv. nultého pilíře je při hodnotách nad 11 tisíc korun základu drahý. A k tomu je tu problém zafinancováni demografického vývoje (Husákovy děti do penze zvýší podíl penzistů ve společnosti). Reforma penzí bez finančního zajištění bohužel je jen fata morgána, téma zůstane pro další období.

V současné době se ukazuje značný deficit pracovních sil ve vysoce kvalifikovaných dělnických profesích, způsobený degradací výrob s vysokou přidanou hodnotou. Ale i zaniklými ekonomickými aktivitami jako byl např. náš vývoz investičních celků (rafinerie, výbava letišť, zahraniční montáže vůbec apod.). Jde o důsledky poklesu úrovně práce, který je provázán i s orientací výchovy a vzdělávání i sociálními aspekty. A to všechno COVID prohloubil. Home office učinil některé činnosti zbytnými a jinde naopak se ukázala nepostradatelnost fyzické přítomnosti velmi silně. Zároveň ale roste zájem o nekvalifikovanou pracovní sílu, kde pandemie ukázala závislost zejména sezonních prací, ale i dalších aktivit jak na dovozu cizích státních příslušníků, tak na činnosti tzv. pracovních agentur, to je obchodníků s lidskou prací. Úměrně tomu je pak omezován vliv odborů, a to i v politickém kontextu. Protože nejsilnější odborové svazy působí zpravidla tam, kde jde o cizí vlastníky výrobních prostředků, nadnárodní zaměstnavatele.

Postoj KSČM

• KSČM navrhuje progresi (větší účast nadprůměrných příjmů je solidární). Tři sazby (15, 23 a 32 %, kdy 23 % nad 2násobek průměru mzdy, 32 % nad 4násobek průměru). KSČM nechce zvyšovat celkovou daňovou zátěž, ale chce břemeno daní spravedlivěji rozdělit.
• KSČM opakovaně navrhovala druhou sazbu (naposledy 2016), vedle současných 19 %, ještě 25 % pro firmy nad 10 milionů obratu, což by mělo posílit inkaso o cca 30 mld. korun (variantou je sektorová daň).
• KSČM spíše upřednostňovala opatření příjmová (cca 2/3) před výdajovými škrty (cca 1/3).
• KSČM je proti růstu cen v energetice a tím pádem se chceme také vyvarovat různým překupujícím šmejdům a podvodníkům s energetikou. Cenový pohyb zejména v energetice se dotkne lidí bez možnosti obrany.
• KSČM chce primárně řešit příjmovou stránku rozpočtu cestou přímých daní. Přímá daň je povinná platba, která se od nepřímé daně liší přesnou definicí, kdo a kolik bude tuto daň platit. Její výše bývá stanovována z majetku tohoto subjektu nebo z jeho příjmů. Snahou našich vlád je formou daňových reforem tento typ snižovat na úkor zvyšujícího se podílu nepřímých daní
• Pro KSČM má růst příjmů státního rozpočtu větší význam než plošné krácení výdajů.
• Přímé daně jsou prioritou pro KSČM před nepřímými.