Argumentují, že jsou tím nejlepším řešením k udržení sociálního smíru. Proto není divu, že se vracejí s volebními vítězstvími v mnoha státech Evropy uprostřed krizí. V roce 2019 Evropská socialistická strana (ESP), zahrnující sociálnědemokratické a labouristické strany zveřejnila politický program s názvem Nová společenská smlouva pro Evropu. V něm jsme se mohli dočíst o "sociální Evropě", "udržitelném rozvoji", "demokratické a solidární Evropě". Tohoto tance falešných naději a iluzi, kterými tito pseudodemokraté krmí pracující, se účastní strany a hnutí, které se prezentují jako "pokrokové" či "moderní levicové". Ovšem jejích nesmyslné téze ohledně humanizace kapitalismu vyvrací jejích dlouholetá protilidová politika, která je v rozporu se zájmy pracujících.
Gerhard Schröder byl německým kancléřem a předsedou německé sociálně demokratické strany (SPD). Díky jeho populistické "recyklační" politice zbídačení pracujících (Hartz 4) se vytvořily armády chudých dělníků a důchodců. To byla jedna z cen, kterou zaplatil německý národ za to, aby Německo zůstalo lokomotivou Evropy. Lionel Jospin byl v letech 1997-2002 předsedou francouzské vlády za Socialistickou stranu. Prosazoval řadu protilidových daní a privatizací s negativním dopadem na životy pracujících. V Itálii středolevé vlády D´ Alemi a Prodiho kromě mnoha protilidových opatření zvýšily hranice důchodového věku a jako "bonus" zvýšily také daně. V Dánsku v roce 2012 sociální demokraté zdanili základní potraviny a daň z masa a másla nazvali "daň z tuku" ve jménu "dobrého zdraví" lidí. Zvýšili věk odchodu do důchodu v těžkých a nezdravých povoláních na 67 let a zároveň oznámili snížení důchodů, dávek pro nezaměstnané, nemocné, invalidy a studenty.
Sociální demokracie v Portugalsku pokračuje v protilidové politice od roku 2015 dodnes. V roce 2019 byly více než 2 mil. lidí ohroženy chudobou a sociálním vyloučením. Nechvalně proslulé zvýšení minimální mzdy v letech "progresivního" vládnutí znamená pouhých 665 eur. Nárůst o 30 eur v roce 2021 je pouhým výsměchem. O řecké SYRIZE, kterou mnozí nazývají "moderní levicovou" stranou, by se dala napsat celá kniha. Její plané sliby o vystoupení z EU a eurozóny v dobách největší krize v roce 2010 jsou stále v myslích pracujících. Restriktivní politiku pravicových vlád, kterou dříve odsuzovala, plně podpořila nedávným zákonem o stávce a minimální mzdě. V současnosti se její rétorika zaměřuje na obranu "Fondu obnovy". Ve skutečnosti je to super memorandum EU, které předpokládá řadu protilidových opatření pro každou splátku milionu, která bude vyplacena kapitalistům...
Špinavá práce socialistů v dobách války
Evropská sociální demokracie "zaslouženě" pokračuje ve svých historických tradicích v otázce imperialistické války. Byla to první imperialistická válka v roce 1914, která označila její zradu. To, co dnes slýcháme od sociálních demokratů, je stejné a připomíná to, co tehdy slýchali pracující od jejích významných představitelů. Že válka se vede za "svobodu", "demokracii", "nezávislost", "práva na sebeurčení národů" atd. Jako tehdy, tak i v dnešní době sociální demokraté vstupovali a vstupují do válečných vlád a projevují se jako váleční jestřábi. Tam, kde zůstávají v opozici, pěstují iluze, že válku lze jednoduše vyhrát mírem. V souvislosti s imperialistickým konfliktem na Ukrajině evropská sociální demokracie okamžitě "zasáhla" ve směru zintenzivnění konfrontace s Ruskem, kterou zaplatí svými národy a celou Evropou. Oportunistické "levicové" a "pokrokové" strany "tlučou do válečných bubnů" společně se socialisty a oznamují své větší zapojení do této války. Válečnými rozpočty, obrovským nárůstem zbrojení a zásilkami vojenské techniky na Ukrajinu přilévají další olej do ohně s nevyčíslitelnými riziky pro národy.
Německý sociálně demokratický kancléř Olaf Soltz oznámil nevídané vyzbrojování Německa ve výši 100 mld. eur, což je částka, která bude v roce 2024 odpovídat 2 % HDP země. Italsky "středový" premiér M.Draghi stal za rozhodnutím vyčlenit 174,4 mil. eur na zvýšení své vojenské přítomnosti v rámci NATO. Sociálně demokratická vláda Dánska dala zelenou "dobrovolníkům", kteří se chtěli připojit do boje proti Rusům. "Socialistické" vlády Švédska a Finska pošlapaly své ideály, sjezdové dokumenty i program za účelem opustit tzv. "neutralitu" a vstoupit do NATO. Evropská sociální demokracie se opět "vyznamenala" a oblékla si "imperialistický plášť" tak, jako v minulosti např. v Jugoslávii, kde mobilizovala k "humanitárnímu" bombardování, v Afghánistánu, kde hlásala "ne válce, ne terorismu". V Iráku, kam ráno poslali síly k vedení války, aby se odpoledne „oblékli" jako demonstranti proti válce. Pro historii si připomeňme, že pokud existuje strana, která svou existenci spojovala se všemi třemi výše uvedenými intervencemi, byla to Britská labouristická strana. Pak přišlo "Arabské jaro" a napadení Libye a Sýrie, kdy sociálně demokratické vlády vzaly "na svá bedra" imperialistické intervence a záminky, které je doprovázely. V roce 2013 byla v Mali zahájena imperialistická intervence vedena Francii. Její prezident? Sociální demokrat F.Hollande, který svým zvolením vnesl do Evropy údajně "nový vítr"...
Poslední dvě desetiletí jsou plná příkladů, které jasně ukazují, že žádná buržoazní vláda, ať už se nazývá "socialistická", "levicová" nebo "pokroková", nemůže sloužit a uspokojovat zájmy pracujících v podmínkách kapitalistické ekonomiky. Historické zkušenosti z Evropy ale i Latinské Ameriky ukazují, že tzv. "levicové vlády" pěstují a šíří iluze o humanizaci kapitalismu. Žádná "levá" nebo "pokroková" vláda, bez ohledu na její záměry, nemůže poskytnout aktuální a radikální řešení problémům lidí, pokud výrobní prostředky zůstanou v rukou kapitálu. Pracující si nesmí dělat iluze. Skutečné východisko pro zájmy lidu neleží ve starých a vybledlých pohádkách o "lavicových" vládách, ale pouze v zesílení organizovaného třídního boje proti systému vykořisťování – kapitalismu.
Socialismu nelze dosáhnout mírovými cestami a parlamentními iluzemi, ale pouze svržením kapitalistického systému a vymýcením moci monopolů.
