Bedřich Václavek byl český marxistický estetik, literární teoretik a kritik. Jako člen Devětsilu byl stoupenec poetismu. Rozpracoval směr socialistického realismu.

Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Ve 20. letech působil v Devětsilu, ve 30. letech v Levé frontě.

Od r. 1925 byl členem KSČ, 1930 se zúčastnil Mezinárodní konference proletářských revolučních spisovatelů v Charkově, podporoval stávkové hnutí v rosicko-oslavanském revíru 1932–1933.

Jeho teoretické názory charakterizuje snaha o rovnováhu mezi pokrokovou ideovostí a novým uměleckým vyjádřením (Od umění k tvorbě, Poezie v rozpacích) a zřetel k poznávací funkci umění (Tvorbou k realitě). Významné je i dílo Česká literatura XX. století a průkopnické studie a edice věnované lidové a zlidovělé slovesnosti (Písemnictví a lidová tradice, Český národní zpěvník).

Od r. 1940 žil v ilegalitě, 1942 byl zatčen a po věznění na Pankráci 1943 převezen do koncentračního tábora Osvětim, kde zahynul.