Marie Majerová, vlastním jménem Marie Bartošová, byla česká prozaička, komunistická novinářka, překladatelka a národní umělkyně.

Vlastní, jménem Bartošová, česká novinářka a prozaička; autorka románů, povídek, básnických reportáží (Z luhů a hor, Africké vteřiny). Pracovala jako služebná a písařka, zapojila se do činnosti sociálně demokratické mládeže, 1908 se stala členkou sociální demokracie a 1921 vstoupila do KSČ.

Řídila stranický tisk pro ženy (Žena, Ženské listy, Komunistka), byla redaktorkou Rudého práva a Činu. 1929 z KSČ vystoupila na protest proti bolševizaci, po osvobození Československa od fašismu do KSČ opět vstoupila.

Vedoucí tendencí její tvorby, která se vyvíjela od drobných próz a psychologických povídek o citových osudech žen (Dcery země), je úsilí o velký sociální román, ztvárňující vývoj jedince k socialistickému uvědomění (Náměstí republiky, Nejkrásnější svět) a revoluční proměny skutečnosti (Přehrada).

Uměleckým vrcholem je románová kronika Kladenska Siréna a novela Havířská balada. Průkopnice socialistické prózy pro mládež (Robinzonka).

Národní umělkyně (1947), laureátka státní ceny (1955), Řád práce (1954), Řád republiky (1957), Řád Klementa Gottwalda (1962).
V rodném městě M. Majerové Úvaly (okr. Praha – východ) byl v r. 1954 za jejího významného finančního přispění a díky více než 10 tisícům odpracovaných dobrovolných brigádnických hodin otevřen Kulturní dům Marie Majerové, vzniklý přestavbou staršího objektu.

Po čtyřiceti letech, v r. 1994, rozhodla nová moc o jeho zrušení a navrácení objektu původním majitelům.