Narodil se v Háji ve Slezsku. Matka se jmenovala Marie, narozena 19. září 1863 v Klucích na Čáslavsku, původem z katolické rodiny. Otec evangelík Václav Vojtěch Vančura (28. září 1856, Čáslav) se v době Vančurova narození živil jakožto úředník cukrovaru v Háji u Opavy.

Místo po chvíli opustil a rodina se dlouhá léta stěhovala. Během šesti let Vančurova života rodina žila v Cvrčově u Tovačova, Tovačově, Praze, Močovicích u Čáslavi, Libici nad Cidlinou, Havransku a nakonec v Davli, kde se rodina na celých sedmnáct let usadila.

Vančura zde docházel do místní tříletky, později se učil soukromě. Měl starší sestru Marii a tři mladší sestry – Otilii, Františku a Ludmilu.

V listopadu 1934 podepsal protifašistický projev spisovatelů, umělců a intelektuálů, 11. prosince 1934 promluvil na protifašistické manifestaci studenstva a spisovatelů, 13. srpna 1935 se účastnil schůze, která řešila situaci českého obyvatelstva v pohraničí. 8. září byl zvolen do čestného předsednictva Svazu německé kulturní fronty v ČSR.

Svůj odpor k fašismu také vložil do své povídky Občan Don Quijote, kterou vydal roku 1937. Podporovala ho KSČ, která o jeho aktivitách referovala v Rudém právu i přes Vančurovo vyloučení. Na neshody se zapomnělo a Vančura byl pozván na VII. sjezd KSČ.

Vančura se sjezdu sice neúčastnil, ale napsal pozdravný dopis, ve které přál straně a sjezdu úspěch.

Za války se účastnil odbojové činnosti, ke které se zavázal už na podzim 1939. V roku 1941 byl postaven do čela Národně revolučního výboru inteligence.

Legálně ale přednášel, stal se členem Sboru filmových lektorů a byl soutěžním porotcem Družstevní práce. 5. ledna 1940 byl německým protektorátním komisařem pro film vyzván, aby vypracoval scénář pro film o Bedřichu Smetanovi.

27. srpna toho roku byl jménem Goebbelse pozván na cestu do Německa. Ani jednu nabídku Vančura nepřijal. Karel Nový dále vzpomínal, že Vančura ilegálně psal pro Rudé právo a sbíral peníze pro postižené rodiny.

Na konci roku 1941 očekával brzký konec války a projektoval socialistickou encyklopedii společně s Ladislavem Štollem.

Podílel se také na plánu budoucího znárodnění československého filmu. Pro svůj vliv a antifašistické činnosti byl 1. června 1942 (v 18 hodin a 45 minut) zastřelen na Kobyliské střelnici během tzv. druhé heydrichiády.