Mnoho nebo většina amerických sdělovacích prostředků to přehlédlo – tedy pohřbilo. Nebo vykleštilo. V Německu to nemohli úplně ignorovat – i když to bylo nepříjemné jako špinavá kočičí mrtvola u červeného koberce na velké filmové akci. Nešlo však o žádnou hvězdnou premiéru, ale o nebezpečný, děsivý politický a vojenský program, a rušivým elementem nebyl otrhaný, mrtvý pouliční kocour, ale elegantně uniformovaný šéf německého námořnictva. Přesto i zde šlo o skon – o viceadmirálovu kariéru!
Jaký hřích mu vynesl takový osud? Když byl tento špičkový odborník dotázán na měsíc trvající tažení NATO-Washington proti Putinovi a Rusku, založené pouze na mlhavých, pochybných domněnkách a proroctvích anonymních expertů, přesto bezhlavě spěchajících k vojenské katastrofě, měl tu drzost propíchnout základ celé kampaně jediným slovem: „Nesmysl!“
Je Schönbach skrytý, pozůstalý levičák? V žádném případě! Jeho názory na jiné věci – třeba na Čínu – mají k pacifismu opravdu daleko. Ale jen několika slovy si vzpomněl na skleněný hlas malého Oskara Matzeratha ve filmu Güntera Grasse „Plechový bubínek“. Na otázku „Co si myslíte, že Rusko skutečně chce?“ tento šéf námořnictva odpověděl: „Opravdu má Rusko zájem přidat na své území malý pruh Ukrajiny? Ne, to je nesmysl! Myslím si, že Putin používá nátlak proto, že je toho schopen. Ví, že může Evropskou unii rozdělit. To, co opravdu chce, je respekt. Chce respekt na základě rovnosti. Panebože, dopřejte mu respekt! To stojí tak málo, vlastně vůbec nic. Pokud se mě ptáte – ale nikdo se mě neptá: Je snadné mu dopřát respekt, po kterém touží a který si skutečně zaslouží. Rusko je starobylá země, Rusko je důležitá země. I my, Indie, Německo, potřebujeme Rusko, potřebujeme Rusko proti Číně.“ I když jeho argumentace může být pochybná, jeho tabu-porušující odhalení, založené na vnitřním poznání, bylo dalším, ještě více zneklidňujícím příspěvkem do diskuse: „Krym je pryč a nikdy se nevrátí, to je fakt.“
Schönbach, který velel ozbrojené fregatě mávající německou vlajkou v indo-pacifických vodách, hovořil v Bombaji ke skupině indických vojenských mužů. Jeho obhajoba toho, že se postavil na stranu Ruska proti Číně, tedy nebyla překvapivá – ani realistická. Odhalení nejvyššího představitele vojenské mašinérie NATO však bylo jako úder do břicha celé té hysterii kolem oněch temných Putinových plánů.
Výsledek byl následující: Nová ministryně obrany, sociální demokratka Christine Lambrechtová, ho okamžitě zbavila všech funkcí a titulů. Její dřívější předchůdkyně Ursula von der Leyenová, nynější šéfka Evropské unie, oznámila, že EU od roku 2014 vyčlenila na granty a půjčky Ukrajině přes 17 miliard eur a nyní plánuje další 1,2 miliardy. Její zahraničněpolitický šéf Josep Borrell ve znepokojivém přehlížení Schönbachova odhalení přitvrdil:
„Jádrem poselství je toto: Evropa je v nebezpečí. Přál bych si, aby to bylo jinak, ale v posledních dvou letech došlo k vážnému zhoršení našeho strategického prostředí. … Jsem přesvědčen, že dnes prožíváme nejnebezpečnější okamžik období po skončení studené války. Čelíme riziku velkého vojenského konfliktu na našem kontinentu.“
Na základě takových předpokladů vyslalo Dánsko stíhací letouny do Litvy a fregatu do Pobaltí na ruském severu, Francie plánuje vyslat vojáky do Rumunska a Španělska fregatu do ruského černomořského regionu na jihu, Polsko požadovalo více vojáků NATO a výzbroje na západě Ruska a ve Washingtonu sněmovna hlasovala pro zvýšení dodávek zbraní na Ukrajinu, zatímco 41 z 50 demokratů v Senátu, včetně Chucka Schumera, Dicka Durbina, Chrise Murphyho a Jeffa Merkleyho, se již dohodlo na podobných plánech poslat v roce 2022 na Ukrajinu o 500 milionů dolarů více vojenské pomoci, čímž by se Ukrajina stala třetím největším příjemcem těchto financí, jen za Izraelem a Egyptem. Více prostředků by také posílilo Rádio Svobodná Evropa a Rádio Svoboda. (Dalo by se to označit jako „ovlivňování voleb v jiných zemích“? Nebo něco takového udělal jen Putin?)
Ani GOP (Grand Old Party, jiné označení republikánů; pozn. překl.) se neostýchala. Předložila podobný návrh zákona a Michael McCaul (TX), nejvyšší republikán ve výboru pro zahraniční věci, tvrdil: „Potřebujeme společná cvičení v Polsku, pobaltských státech, Rumunsku, Bulharsku, abychom ukázali Putinovi, že to myslíme vážně…Právě teď nevidí, že to myslíme vážně.“
Ale vzhledem k tomu, že jednotky NATO, tanky a bojová letadla každoročně manévrují v těsném kruhu na ruských hranicích a až 800 amerických vojenských nebo námořních základnách v širokém kruhu obklopujícím jeho srdce, je vysoce pravděpodobné, že pan Putin skutečně vidí, že to myslí vážně. Jsou to právě taková tvrdá fakta, která motivují ruskou politiku na Ukrajině a v Bělorusku, ne nějaké zbytečné, jasně sebevražedné útoky proti Ukrajině, které jsou nyní na Západě považovány za fakta, ale ex-admirál je nazývá „Nesmysl“.
Pak se ozvaly další nečekané hlasy. Jeden patřil generálu ve výslužbě Haraldu Kujatovi, který v letech 2000 až 2002 velel generálnímu inspektorovi německého Bundeswehru a pak až do roku 2005 byl předsedou Vojenského výboru na nejvyšší úrovni NATO. Výš už se nedostanete. V televizním rozhovoru (který rychle zmizel) Kojat řekl:
„Kdybych byl ještě ve funkci, postavil bych se za admirála Schönbacha a všemožně bych se snažil zabránit jeho odvolání… Kritika způsobu, jakým Schönbach vyjadřoval své názory, je v současné vyhrocené situaci pochopitelná… Ale musí být v našem zájmu dosáhnout rozumného výsledku, otupit a dospět k uvolnění napětí s Ruskem, samozřejmě s ohledem i na ukrajinské bezpečnostní zájmy. … Nemůžeme však tolerovat situaci, ve které pořád mluvíme o válce místo mluvení o tom, jak lze válce zabránit.“
Se stejným překvapivým pocitem pak přišel i zastánce tvrdé linie Markus Söder, bavorský pravicový předseda vlády: „Válku v Evropě si nikdo nemůže přát. Je třeba respektovat územní celistvost a nezávislost Ukrajiny. Neustálé nové hrozby a tvrdší a přísnější sankce proti Rusku však nemohou být jediným řešením.“
Nejpřekvapivější snad bylo, že se Annalena Baerbocková, nová ministryně zahraničí ze strany Zelených, notoricky výbojná a válkychtivá vůči Rusku a Číně, obrátila k oficiální německé politice neposílat žádné vojenské zbraně do konfliktních oblastí, což byla propustná politika s obrovskými dodávkami zbraní do Izraele, Egypta a dalších oficiálně mírových, ale velmi konfliktních oblastí. Ale teď, velmi správně, byla Ukrajině nabídnuta pouze zdravotnická jednotka. Když tlak zesílil, zvýšila nabídku a povolila prodej obranných bunkrů – a pak 5000 vojenských přileb – ale žádné ze smrtících zbraní, které ukrajinští vůdci vášnivě požadovali. Dali jasně najevo, že tato nabídka se rovná urážce. Ale Baerbocková se jí držela, a dokonce zmírnila svůj obvyklý agresivní slovník, pravděpodobně odrážející některé názory nové vlády s klauzulemi, pro ni novými, jako: „Dialog má absolutní prioritu“ a „Kdo mluví, nestřílí!“
Baerbocková přidala další překvapení tím, že upustila od svého zaníceného odporu vůči nově dokončenému, ale stále nevyužívanému baltskému plynovodu z Ruska do Německa. Ekonomické faktory byly nepopiratelné; Německo zavírá své atomové elektrárny a usiluje (i když příliš pomalu) o odstavení a následné odstavení uhelných elektráren. Vzhledem k příliš malému množství větru, slunečního svitu nebo vodní energie, která by pokryla současné energetické potřeby (zatímco zisky na nejvyšší úrovni jsou vždy chráněny), však ceny za vytápění a vaření v domácnostech a pro průmysl znepokojivě stoupají, což může mít i politické dopady. To vede novou německou vládu k tomu, že odmítá americký tlak na uzavření plynovodu a nákup dražšího plynu jinde – třeba od amerických frakerů (producenti břidlicového plynu, získávaného štěpením, tzv. frackingem; (pozn. překl.).
Znamená to, že dlouhé přetahování mezi silnými rusofoby neboli „atlantisty“ a těmi výrobci, kteří jsou stále závislí na prodeji aut, strojů, chemikálií a potravin do Ruska, se nepohybuje tak, jak se mnozí lidé obávali nebo očekávali s novou vládou? V dobrém i ve zlém by se tato zdánlivě věčná pupeční šňůra mohla ještě více roztřepit.
I v USA se zdálo, že Joe Biden – s přestávkami – nastražuje uši k těm, kdo to chtějí „zchladit“, nebo alespoň trochu popovídat s vyzbrojováním. Nebezpečí využívání provokací v zahraničí k vítězství ve volbách doma je samozřejmě vždy přítomné a v politice je jich spousta a sdělovací prostředky jsou vždy ochotné nebo dychtivé tuto cestu riskovat. Jedním z ukázkových příkladů je zpravodajská agentura Politico, dnes vlastněná mocnou krajně pravicovou společností Axel Springer, německým Murdockovým ekvivalentem, která nedávno otiskla pekelné a sírové články o Putinových krvelačných plánech – všechny založené na nejmenovaných „odbornících“, ale na vrcholu ochotně označené: „Prezentuje Lockheed Martin.“ To je ta parta, jejíž stíhací letouny F-35 a další užitečné předměty jim v roce 2020 pomohly shrábnout příjmy ve výši přes 62 miliard dolarů. Marilyn Hewsonová, předsedkyně, prezidentka a generální ředitelka, byla v roce 2017 odměněna částkou 20,2 milionu dolarů. Nedělejme však ukvapené závěry o spoluvině lačnící po válce! Nebo lobbování!
Myslím, že Američany hluboce trápí Covid-19, Omicron a až příliš často přehnané ceny, náklady na zdravotní péči, zvyšování nájemného, opiáty – ale zřídka možné konflikty v dalekých místech. Lidé v Německu, také trápení viry a neuvěřitelným břídilstvím a nekonečnými každodenními hádkami o možném povinném očkování, vhodném věku pro očkování, otevírání nebo zavírání škol s rouškami nebo bez nich, o uzamčení a o občas násilných demonstracích – s některými levičáky i pravičáky (a cvoky) proti očkování (nebo proti odpůrcům). Velmi znepokojivý – pro římské katolíky (a mnoho nových bývalých katolíků) – byl také obří nový skandál v Mnichově, který se dotkl církevních hodnostářů, včetně bývalého papeže Benedikta XVI. (který byl přistižen při lži), a jejich desítky let trvající zastírání četného sexuálního zneužívání.
V titulcích se také objevila volba Friedricha Merze na nového předsedu Křesťanskodemokratické unie a šéfa jejího Spolkového sněmu. Merz, šestnáct let nešťastný soupeř a poražený umírněnější Angely Merkelové, s největší pravděpodobností posune stranu, která je nyní v opozici, hodně doprava; Merz, multimilionář, věrný „atlantista“ a zapálený antilevičák (jeho hlavní kniha nese název „Troufni si na větší kapitalismus)“, byl před opětovným vstupem do politiky německým předsedou Blackrocku, největšího správce aktiv na světě.
Ještě více doprava, Jörg Meuthen, dosud hlavní mluvčí Alternativy pro Německo (AfD), který se snažil udržet pro stranu slušnější kamufláž, opustil funkci i stranu a opustil ji ve prospěch nejzjevnějších a nejzvrácenějších profašistů.
Jenže i když Němce Ukrajina možná nezajímá o mnoho víc než Američany, jejich prarodiče jim o této poslední velké válce řekli dost, aby většina nechtěla riskovat další. Katastrofa v Afghánistánu a vojenský zmatek v Mali jen stěží zvýšily něčí nadšení.
Kolik jich však bude vzdorovat virům a setrvačnosti letošních mírových pochodů – v Německu o Velikonocích? Kolik jich bude vzdorovat obchodníkům se smrtí Lockheed a Krupp nebo nenávistným šiřitelům Axela Springera, kteří jsou všichni nabiti mocí měřenou v miliardách? Uvědomí si, že strašlivá hrozba pro „chudou demokratickou Ukrajinu“ připomíná „Vzpomeňme na Maine“ a falešné vietnamské útoky na americké válečné lodě (ve vietnamských vodách) a tolik dalších „bezpečnostních hrozeb“? Vedly k tolikeré bídě a krveprolití – a tentokrát by mohly vést k mnohem, mnohem horšímu? Dokážou mírová hnutí přimět občany, aby si uvědomili nebezpečí, jemuž čelí, ještě horší než ztráta zaměstnání, ekologie nebo viry? Může si dost lidí v mnoha zemích uvědomit, že domnělá fakta jsou vykonstruovaný „Nesmysl“ – ale nesmysl šíleně nebezpečný?
Autor: Victor Grossman
Překlad Vladimír Sedláček
pro zajímavost: autor Victor Grossman oslaví 11. března 94. narozeniny (pozn. překl.)
