Památce padlým se i přes hygienická omezení, přišlo k památníku poklonit mnoho lidí.

Připomněli si tak památku na 36 mužů, otců, manželů, a hlavně obyčejných lidí, kteří chtěli jen v klidu žít. 36 životů, které vyhasly zbytečně z důvodu té nejhorší lidské vlastnosti. Nenávisti.

Bylo to krásné ráno srpnové ráno roku 1944 a nikdo netušil, co Životice a okolní obce čeká.

Odpoledne 4. srpna 1944 přijela do Životic vyšetřovací skupina těšínského gestapa, aby vyšetřila událost z 2. srpna.

Zasedala v hospodě I. Mokrosze. V noci budovu obklíčili partyzáni, vnikli dovnitř a při ozbrojeném střetnutí byli   zastřeleni dva gestapáci, hostinský Mokrosz a jeden partyzán.

Samozřejmě toto nemohli Němci nechat bez trestu. A   trestali podle svých zvrhlých zásad a morálky, bez ohledu, zda někdo byl nebo nebyl vinen.

Příslušníci gestapa v doprovodu četníků provedli prohlídku téměř ve všech domech, od mužů vyžadovali „volklistu“ a kdo tento dokument neměl, byl zastřelen.

Nikdo nebyl vyslýchán, muži byli zavražděni bez rozsudku. Nebyla to tedy poprava, byly to prostě vraždy. Opravdu nešlo o žádnou vinu či spoluvinu. Nikdo ze zavražděných se neúčastnil přepadení, ani o něm předem nevěděl.

Nikdo nebyl členem partyzánského oddílu ani s partyzány nespolupracoval. Je zřejmé, že šlo o nacistickou odvetnou vyhlazovací akci. Když kolem desáté hodiny padly poslední výstřely a obklíčení vesnice bylo zrušeno, leželo na území Životic a okolních obcí 36 mrtvých mužů. Ti byli naloženi na vozy, odvezeni na starý židovský hřbitov v Orlové a uloženi do společné hluboké jámy, zasypáni vápnem a zamaskováni větvemi a drny.

Mezi těmi, kteří si přišli připomenout nedělní ráno 6. srpna 1944 a položili kytice k památníku, byli zastupitelé za KSČM města Havířov a členové městského výboru KSČM v Havířově a Orlové, ale také ze základní organizace z Horní Suché.

Za OV KSČM Karviná položila květiny předsedkyně Jana Pohludková. Pietní akt byl zakončen Polskou a českou státní hymnou.