Pokud už teď nemá dost energie na rozjezd, mohlo by se stát, že díky její liknavosti nám bude chybět i v budoucnu. A už to přestává být legrace. Po nadšených a pochvalných komentářích na konto Evropské komise, která se chystá zařadit jádro a plyn mezi technologie, které budou označeny jako čistý zdroj, přišlo rozčarování v podobě dalších tvrdých podmínek. Jak rychle mohou stoupat ceny energií, jsme se přesvědčili na podzim loňského roku. Již dávno předtím však KSČM upozorňovala na rizika, spojená s ukončením těžby uhlí a odchodem od jeho využití v energetice.

Pokud bych se vás zeptal, zda vyhodíte své šaty ještě předtím, než si pořídíte nové, asi by mnoho z vás odpovědělo, že nikoliv. Ale podobně se chovala předchozí vláda premiéra Babiše. Ukončila něco, co má svou hodnotu a mohlo přinášet užitek další roky. Namísto toho se spoléhala na zdroje energie, které ještě nejsou technologicky připravené na využití v širokém měřítku. Prototypová řešení nemohou splňovat potřeby ani obyvatel, a už vůbec ne požadavky průmyslu.

Kapacita výroby vodíku je pro jeho plánované využití naprosto nedostatečná. V našich podmínkách není možné využívat obnovitelné zdroje energie (slunce, vítr) v takovém množství, aby nahradily výpadek tepelných elektráren. Díky jejich liknavosti dochází i k zpoždění v přípravě nových jaderných zdrojů. A i když bude Evropskou komisí plyn jako ekologický zdroj schválen, stále u nás bude chybět infrastruktura pro jeho distribuci na potřebná místa. Řekne tedy stávající vláda, jak dlouho jí bude toto budování trvat? Kolik bude stát toto přechodné období?

Již nyní díky tomu dochází k zdražování průmyslové výroby. Náš export je dnes orientován na země EU. Více než 30 procent exportu jde na německý trh. Tamní ekonomika se na přechod od jádra připravovala od roku 2011. A i když jsou jejich podmínky pro využití OZE daleko příznivější než u nás, zajistili si jako alternativu pro nepříznivé období plynovod Nord Stream 2. U nás naopak někdo zapomněl, že před zimou je potřeba naplnit zásobníky plynu. Asi náhoda…

Když jsem zmínil Německo, zmíním i Carla von Carlowitze. Tento vysoký saský báňský úředník před více než 300 lety použil ve svém pojednání slovo „udržitelnost“. A další z jeho myšlenek by se dala přeložit tak, že ”… znalosti, získané pouze teoreticky, se dají přirovnat k divoce rostoucímu stromu. Má sice květy, ale plody žádné…“