Je to už 165 let, kdy vstoupily dělnice v newyorských textilkách do stávky za desetihodinovou pracovní dobu, lepší pracovní podmínky a důstojnější odměny za práci. A je velmi smutné, že tyto požadavky jsou aktuální i po tak dlouhé době, kdy ženy stále nemají stejné výdělky jako muži a kdy poctivá práce bohužel nezajistí důstojné žití…

Již v minulém díle Bez obalu jsem se snažila varovat proti extrémní radikalizaci proruských nálad, směřované v mnoha případech proti občanům Ruské federace, včetně těch, kteří s aktuální situací na Ukrajině nemají vůbec nic společného. Nyní po týdnu musím s politováním konstatovat, že právě k tomuto jevu v mnoha případech dochází a ze slovníku některých bojovníků za jednu jedinou pravdu mnohdy až mrazí. To, odkud tato slova pochází, je pak sice paradoxní, ale bohužel ne tolik překvapivé. Například Jakub Janda, ředitel politické neziskovky Evropské hodnoty, opět dokazuje svou absenci jakéhokoliv studu, když prohlašuje každého mrtvého ruského vojáka výhrou a se slovy "Není radostnějších chvil než sledovat sestřelování ruských letadel ukrajinskou protileteckou obranou nad ukrajinskými městy " je pyšný na to, že i české zbraně napomáhají krveprolití a vyhasnutí mnoha mladých životů. Říkám si, jak zvrácené hodnoty musí mít někdo, kdo označuje sestřelování letadel a s ním spojená úmrtí jako nejradostnější chvíle v životě, každopádně právě na takových hodnotách Evropa rozhodně nestojí. A panu Jandovi moc přeji, aby jeho život přestal být jednou tak moc smutný, že mu největší potěšení v životě bude způsobovat zpráva o smrti jiné lidské bytosti. Bohužel v tomto případě jde jen o jednu z mnoha úchylek Jakuba Jandy, který se slovníkem, na který je zřejmě zvyklý ze své předchozí branže, otevřeně vyhrožuje i všem evropským politikům, kteří se kdy s Ruskem pokoušeli jednat jinak než formou otevřeného násilí, a dokonce se nebojí zajít ani tak daleko, že již nyní vytváří seznamy těch, kteří dle jeho názoru nesou za nynější situaci vinu. Absolutně nerozumím tomu, z jaké pozice se nikým nevolený pan Janda, jež v minulosti mj. natáčel porno pro gaye a který se raduje ze smrti lidí, staví nově i do role soudce. Z této rétoriky mě bez legrace mrazí. Děsím se toho, aby se jednou někdo s morálním kreditem pana Jandy ocitl ve funkci cenzora, tedy pardon, pověřeného úředníka pro dezinformace, kterou nově chystá Fialova vláda. S personální politikou této vlády bych se bohužel nedivila už vůbec ničemu, každopádně bych se nerada dočkala toho, aby nám tu lidé s hodnotami pana Jandy rozhodovali o tom, která pravda je pro občany České republiky tou jedinou správnou a před kterými informacemi musí být naopak Češi chránění. Proti zřízení takové funkce jsem už jen z principu svobody slova a svobody přístupu k informacím a osobně se domnívám, že si tímto krokem zaděláváme na velmi nebezpečný precedens. Nositel Nobelovy ceny za literaturu G. B. Shaw říkával, že „inteligentní lidé vědí, že lze věřit jen polovině toho, co slyší – velice inteligentní vědí, které polovině .“ Vláda i česká média se nám – a to je dlouhodobá záležitost – snaží vnutit narativ, že dezinformace jsou záležitostí pouze Ruska, Číny, zkrátka těch, kteří zrovna stávajícímu režimu nejsou úplně po chuti. Faktem ale je, že dezinformace jsou záležitostí všech. Spojených států, sledujících své ekonomické a politické zájmy, nevyjímaje. Jako příklad krásné dezinformace uvedu údajnou bezpečnostní hrozbu společnosti Huawei. Britský exministr průmyslu a obchodu Vince Cable se nedávno nechal slyšet, jak to bylo ve skutečnosti. Cituji: „Nemělo to nic společného s britskou bezpečností. Důvod, proč jsme se oprostili od Číny a společnosti Huawei, tkvěl v tom, že nám Američané řekli, že to musíme udělat, “ prohlásil Cable a dodal: „Němci u 5G od Huawei zůstali, protože řešili akorát své národní zájmy. “

Chtěla bych Vám všem poděkovat za množství podnětů či dotazů na pravdivost zpráv, které mi v souvislosti s ukrajinským konfliktem zasíláte. Mnohdy však bohužel nelze ověřit, zda se jedná o skutečnost. Já – na rozdíl od mnoha komentátorů pracuji jen s informacemi, které mám ověřeny z několika zdrojů, což bych doporučovala i občanům. Podle všeho totiž zejména v otázce informací o napadení Záporožské jaderné elektrárny použila média minimálně zkreslenou zkratku, spíše však neověřenou dezinformaci. Médii hojně reportovaný požár se týkal pouze výcvikového střediska, přičemž pět ze šesti bloků elektrárny bylo již několik dní před útokem odstaveno. Česká mainstreamová média však bohužel již během trvání koronavirové pandemie ukázala, že pro klik jsou schopna téměř čehokoli a zdá se, že v nastoleném trendu strašení obyvatel se neštítí pokračovat i za současné válečné krize. Již zablokováním tří desítek webů se Fialova vláda dopouští cenzury, která v naší novodobé historii zatím nemá obdoby a která je nepřípustná také podle Ústavy České republiky. Ale už i na to, že vyhlášením nouzového stavu se dá obejít téměř vše, si zřejmě podle vlády Češi zvykli. Jsem vážně zvědavá, kam až celá tahle situace zajde. Celá protiruská hysterie, kdy se přejmenovává ruská zmrzlina, ruské vejce a brzy možná i ruské kolo, mi připomíná tzv. mccarthismus. Jméno mu propůjčil fanatický americký senátor Joseph McCarthy, který za každým levicověji smýšlejícím občanem viděl sovětského agenta. Mimochodem v souvislosti s politickými procesy v rámci mccarthismu se USA prověřovalo podle různých pramenů děsivých 14 milionů osob. Termín jako takový vznikl v padesátých letech v souvislosti s vysokou mírou politických represí proti tamní levici a cílenou snahou o šíření strachu mezi obyvatelstvem. Tedy definicí, která dokonale popisuje i současné dění v Evropě.

Na závěr dovolte, abych znovu zopakovala, že nesouhlasím s vojenským řešením ukrajinského konfliktu. KSČM je principiálně protiválečná strana usilující o mír. Stejně tak chápu nutnost pomoci lidem postiženým válkou. Nerada bych ale, aby se v návalu solidarity s prchajícími Ukrajinci zapomínalo na České občany, před jejichž problémy vláda často zavírá oči.

Ten stejný ministr a předseda KDU-ČSL Jurečka, který za několik měsíců, co občany drtí nehorázné ceny energií, nebyl lidem schopen účinně pomoct – respektive se jim vysmál tím, že je odkázal na žebračenky v podobě příspěvku na bydlení – ze dne na den navrhl jednoduché řešení, jak pomáhat uprchlíkům. Nejinak je tomu i s řešením drahoty. Zatímco ostatní státy dávno přistoupily k zastropování cen či snížení DPH jak na energie, tak na potraviny nebo pohonné hmoty, tak naše vláda mlčela. Na totemech čerpacích stanic se začaly koncem minulého týdne objevovat cifry žádající i 50 korun za litr paliva, ale vládu to moc nezajímalo a raději posílala stovky tisíc litrů pohonných hmot na Ukrajinu.

Ještě déle řeší Česká republika obrovský problém s bydlením – respektive jeho nedostupnosti pro běžné občany. Je obdivuhodné, jak zvládla města, kraje i ministerstvo zareagovat na bytové potřeby utečenců, ale dle statistik žije 62 tisíc českých rodin v bytové nouzi a ztrátou bydlení je ohroženo 400 tisíc (!) našich občanů a z toho dokonce 100 tisíc dětí. Dočkají se i oni pomoci?

Právě pocit možnosti spolehnutí na vlastní stát by měl být primárním cílem vlády, kterou si lid volí. Veškerá pomoc na naše území přicházejícím Ukrajincům je sice hezká věc, já ale rozumím rovněž frustraci lidí, kteří mají často problém se na úřadech domoci svých práv a vyřízení takového invalidního důchodu nebo příspěvku na péči o osobu blízkou se pro ně mnohdy stává několikaměsíčním maratonem, aby pak tito lidé viděli, jak ty samé české úřady bez problémů zvládají registrovat k pobytu tisíce lidí z Ukrajiny za den. Ráda bych se dočkala toho, že česká byrokracie bude fungovat stejně pružně a efektně i běžně, pro naše lidi, a nikoliv pouze v situaci, kdy je třeba zachraňovat někoho jiného. Rozhodně nechci zpochybňovat význam pomoci pro válečné uprchlíky, jen by mě zajímalo, odkud vláda najednou zázračně čerpá pro tuto pomoc prostředky a dodávky zbraní za více než půl miliardy korun, když od ní zároveň poslední měsíce posloucháme, že si naši občané musí utahovat opasky. Ráda bych vládní koalici ODS, KDU-ČSL, TOP09, Pirátů a STANu připomněla, že občané mají opasky často utažené už na doraz.