Za povstání vděčíme jak československým vlastencům, tak spojencům, zvláště Rudé armádě, která strastiplně pronikala na území Československa a při osvobozování Československa ztratila přes 140 000 vojáků.

Počátek utrpení Československa je potřeba vidět v problematice Mnichova a 15. března 1939, který byl počátkem okupace českých zemí německou armádou, počátkem doby, která přinesla našemu národu, ale i národům celého světa mnoho nepředstavitelného zla. Vidina míru, který stejně nepřišel, dala pocit západním státům, že mohou náš stát prodat jako výkupné. Jak se později ukázalo, tato taktika byla nejen špatná, ale i nemorální vůči Československu.

Co znamenala okupace pro naše národy jsme sami, v té nejkrutější míře poznali. Odtržení českého pohraničí a následná šestiletá okupace Československé republiky, která si vyžádala 360 tisíc mrtvých občanů a rozpoutání dosud největšího a nejkrvavějšího vojenského konfliktu v lidských dějinách, druhé světové války. Co museli čeští občané vytrpět po dobu okupace, nelze v celé své tragédii vypsat - germanizace školství a kultury, uzavření vysokých škol, poprava studentů, heydrichiáda, stanné právo, popravy, koncentrační tábory, Lidice, Ležáky… Právě kvůli těmto tragédiím, které daly za vznik zrádcům a zločincům, stejně jako hrdinům, si musíme připomínat naše osvobození. Osvobození našeho státu začalo z východu Rudou armádou, která měla největší ztráty ze všech zemí a neustálo ani na západě, kde se blížily britské a americké jednotky, jež se dostaly do Plzně. Je potřeba poděkovat všem našim osvoboditelům, všem vojákům, kteří obětovali vše, co měli a porazili německý nacismus.

Válka je nejhorším dědictvím lidstva. KSČM vždy bojovala za mír a proti válce, stejně jako celé komunistické hnutí v historii. To ukazuje i prostý fakt, že komunisté se obvykle do čela států dostávali po válečných konfliktech. I dnes je potřeba si význam obětí druhé světové války připomínat, protože vidina války se některým lidem opět začala zamlouvat. Odmítáme všechny válečné konflikty od války na Ukrajině, přes válku v Afghánistánu, která trvala dlouhých dvacet let. Podobně jsme vždy vystupovali proti válečným konfliktům, které způsobila Severoatlantická aliance, která rozbombardovala Srbsko a způsobila tak první válku na evropském kontinentu od druhé světové války. Pomníky v našich obcích ať nám jsou připomínkou hrdinství vojáků, stejně jako utrpení obyčejných lidí, kteří na válku vždy doplatí nejvíc.