„Z mých peněz, nebo z vašich?“

Prezident Pavel nejprve tvrdil, že částka pro první dámu by měla být hrazená z jeho vlastního platu. Jak ušlechtilé! Jenže novela zákona to vidí jinak – peníze pro Evu Pavlovou by plynuly přímo ze státního rozpočtu. Jinými slovy, z kapes daňových poplatníků. Takže místo toho, aby pan prezident poslal pár tisíc manželce ze svého účtu (jak to dělají obyčejní smrtelníci), hovoří o potřebě oficiálního platu. A proč? Aby prý první dáma mohla „plnohodnotně vykonávat svou práci“.

Zastavme se na moment. Jakou práci? Funkce „partner prezidenta“ není volená, neexistuje pro ni žádný oficiální pracovní popis a už vůbec není jasné, jaké povinnosti by měly být s touto „pracovní pozicí“ spojeny. Pokud je tato role výlučně reprezentativní, pak je otázkou, proč bychom měli za „ladící šaty s prezidentem“ platit téměř sto tisíc měsíčně.

Hlava státu a hlava rodiny

Pan prezident se také nechal slyšet, že chtěl svou manželku „osvobodit od závislosti na manželovi“. Šlechetné gesto, pokud by ovšem nebylo postavené na hlavu. Při Pavlově prezidentském platu, který se blíží 700 tisícům korun měsíčně, by Eva Pavlová mohla vést luxusní domácnost, aniž by si musela stěžovat na nedostatek prostředků. Nebo snad moderní bankovní technologie, jako je převod peněz mezi manželi, ještě nedorazily na Pražský hrad?

Navíc tvrzení, že by finanční podpora pro první dámu měla být odvozena od prezidentského platu, působí jako trapný pokus o obhajobu. Nikdy předtím se podobný precedens nezavedl, a to ani v České republice, ani v jiných zemích Evropy. Naopak, první dámy obvykle vykonávají svou roli s elegancí a bez nároku na jakoukoliv finanční kompenzaci.

Účelovost kritiky? Nebo účelovost návrhu?

Prezident Pavel označil vlnu odporu za „účelovou kampaň“ a tvrdí, že jde o dezinterpretaci. Zde je ale nutné položit otázku: Pokud skutečně šlo o nedorozumění, proč tedy návrh o platu pro první dámu vůbec vznikl? A proč prezident otočil a začal najednou mluvit o přehodnocení této otázky až poté, co se veřejnost postavila na zadní?

Zdá se, že prezident podcenil, jak citlivě Češi vnímají otázku peněz – zvláště těch, které jdou z jejich daní. V době, kdy je inflace na vzestupu, státní dluh roste a lidé se obávají o své živobytí, působí požadavek na plat pro první dámu jako facka veřejnosti.

Servilita médií a ztracené priority

Na celé aféře vadí i další věc: tón, jakým o první dámě píší česká média. Namísto kritického přístupu se dočítáme, jak Evě Pavlové sluší šaty, jak ladí s prezidentem nebo jaká kabelka by byla vhodná na další oficiální akci. Místo otázek na reálné přínosy první dámy pro českou společnost, dostáváme módní zpravodajství. A zatímco média šíří obdivné ódy, obyčejní lidé se ptají: Co konkrétně získáme za 95 tisíc měsíčně?

Prezidentská hamižnost?

Když prezident a jeho manželka zjistili, že jejich návrh vzbudil vlnu nevole, rychle začali couvat. Jenže škoda už byla napáchána. Lidé nyní prezidenta vnímají jako někoho, kdo ne zcela rozumí reálným problémům svých občanů. Češi nepotřebují vědět, kolik bude stát garderoba první dámy, ale jak se budou vyvíjet jejich vlastní platy, jak stát sníží zadlužení nebo jak ochrání sociálně slabé skupiny.

Celá aféra je proto smutným obrazem toho, jak rychle se může veřejný obraz politika proměnit. Z respektované postavy, která měla přinést změnu, se během chvíle může stát symbol odtrženosti od reality. Možná by bylo načase, aby se prezident Pavel znovu zamyslel nad tím, co od něj jeho voliči opravdu očekávají. A plat pro první dámu mezi těmito očekáváními rozhodně není.

(převzato z webu www.kscm-tv.cz)