Na tento fakt ostatně upozorňuje i společné prohlášení komunistických stran zemí bývalého Sovětského svazu, ve kterém se k aktuální situaci v Kazachstánu mimo jiné konstatuje: „Navzdory bravurním prohlášením oficiálních úřadů o stabilitě a prosperitě Kazachstánu se v něm sociální napětí po rozpadu Svazu sovětských socialistických republik každým rokem stupňovalo. Země spadající pod negativní vliv oligarchického režimu začínají bojovat proti sovětským symbolům, omezují činnost komunistických stran – v důsledku to vede k nenapravitelné dehumanizaci politického kurzu. Není divu, že protilidová sociálně ekonomická politika doslova vytlačila lidi do ulic a náměstí měst. Vláda výrazným zdražením zkapalněného plynu jednoduše připravila o živobytí desítky tisíc občanů.“

KSČM je v aktuální krizi solidární s lidem Kazachstánu, a především s kazachstánskými komunisty. Ti mimo jiné prosazují demokratizaci země, právo na stávku a odborovou organizovanost, legalizaci svých organizací, propuštění politických vězňů, znárodnění nerostného bohatství a těžebního průmyslu a konec vlády oligarchie. Jako čeští komunisté zdůrazňujeme v první řadě požadavek na legalitu pro Komunistickou stranu Kazachstánu a Socialistické hnutí Kazachstánu.

Samotní kazachstánští komunisté se k současné situaci v tomto středoasijském státě vyjadřují následovně: „V zemi se nashromáždila řada společenským problémům, jsou zde obrovské sociální rozdíly. Nerovnoměrné rozložení národního produktu má navíc značnou korupční vliv. Neoliberální reformy téměř zlikvidovaly sociální záchrannou síť. Příčiny současných protestů mají kořeny ve fungování kapitalismu: cena zkapalněného plynu na elektronických burzách skutečně vzrostla. Vzniklo spiknutí monopolů, jež těžily z vývozu plynu do zahraničí, což vedlo k jeho nedostatku a zvýšení cen plynu na domácím trhu. Tedy ony samy vyvolaly nepokoje. Je však třeba poznamenat, že současná sociální exploze je namířena proti celé politice kapitalistických reforem, jež byly prováděny v posledních 30 letech, a jejich destruktivním výsledkům.“

Jako KSČM si navíc uvědomujeme komplexnost a složitost situace v Kazachstánu v tamních i mezinárodních souvislostech a odmítáme proto jakékoliv snahy o využití stávajícího dění ze strany různých částí kazašské oligarchie, imperialismu, reakčních náboženských sil, nacionalistů či kriminálních skupin. I na základě zkušeností z vývoje v dalších někdejších státech Sovětského svazu je totiž víc než zřejmé, že opravdovou změnu v zájmu většiny jejích obyvatel nikdy nepřinesla revoluce „barevná“, ale socialistická. Ta je skutečnou perspektivou zdaleka nejen pro národy bývalého Sovětského svazu.

Milan KRAJČA, místopředseda Ústředního výboru KSČM