Uvažovat a diskutovat je přirozeně možné o výši, případně tvrdosti ukládaných trestů. To však předpokládá znalost a zohlednění podmínek dané historické situace i objektivní hodnocení konkrétních trestných činů.

Tyto skutečnosti přesvědčivě vyvracejí dodatečně, následně, s retroaktivní účinností vykonstruované tvrzení o protiprávnosti tzv. „komunistického režimu“. Jak bylo mnohokrát zdůrazněno již při jednání o tomto zákonu, účelová manipulace s protiprávností neexistujícího tzv. „komunistického režimu“ představuje cynický výsměch základní zásadě všech civilizovaných právních systémů, počínaje římským právem, podle které je nepřípustné, aby zákony měly zpětnou účinnost. Pokusy obejít tuto základní skutečnost lacinou slovní ekvilibristikou – nahrazením všeobecně přijatého a uznávaného označení socialistického zřízení neexistujícím tzv. komunistickým režimem“ na tom nemohou nic změnit. Porušení uvedeného principu je v tomto případě účelově motivováno snahou o politický revanš se záměrem otevřít v právním řádu skulinu k následné protiprávní perzekuci nejenom lidí spjatých se socialistickým zřízením, ale i k širší diskreditaci tohoto zřízení samotného.

K přijetí tohoto samotného zákona došlo na základě lživě vytvořeného obrazu současnou kapitalistickou ideologií. Takže tato zdůvodnění jsou z hlediska práva absurdní. Došlo tady k jednoznačnému porušení mezinárodních úmluv o lidských právech a svobodě projevu. Proto by tento zákon měl posoudit Ústavní soud Slovenské republiky.

A co se týká příčiny, ta je zcela jasná, komunisté vždy vedli boj za sociální spravedlnost ve společnosti. A tady někomu překážíme v nějakých záměrech, jinak by se námi vůbec nezabývali. V historii se podobné věci odehrávaly vždy. Vždy když vládní garnitura potřebovala ovládnou národ, pošlapat jeho identitu a základní společenské i sociální nároky a přimět ho k bezmyšlenkovému a bezpodmínečnému podřízení. Především před druhou světovou válkou, jelikož komunisté dokázali být antisystémovou avantgardou v boji za většinu společnosti a sociální rovnost. Jednoduše jsme byli překážkou. A jak je známo, symboly jsou sjednocujícími prvky našeho každého hnutí a mají svůj důležitý význam.

Bohužel výsledkem byla následná fašizace společnosti prakticky v celé Evropě. Takže tady vidíme, kam to může až dospět, a tím je jasné, že se toto netýká jen nás komunistů, ale celé společnosti. Ten to perzekuční zákon se jich přímo a bezprostředně týká, i když si to vůbec nemyslí. Navazuje na něj přepisování historie, neboť skrze komunistické symboly budou odstraňovány všechny pomníky Rudé armády, přejmenovávány ulice nazvané po vojevůdcích, může třeba stejně jako na Ukrajině nastat situace, že se budou protokolárně odebírat vyznamenání za osvobozování Československa od fašismu. Budou odstraňovány i symboly a sochy i jiné než jmenované – i české. Nejedná se jen o válku a osvobození, ale o celou historii.

Celý materiál v příloze:

Analýza zákona č. 338/2020 Sz. Slovenské národní rady s možnými dopady do ČR.

Autor: Oddělení pro odborné zázemí a teoreticko-ideovou práci ÚV KSČM