V každé třídně rozdělené společnosti, ať již otrokářské či feudální, se zároveň vládnoucí třídy snažily nejrůznějším způsobem odůvodnit a uzákonit neměnnost daných pořádků a dát jim rámec přirozenosti. Kapitalismus, který na rozdíl od předchozích společenských formací díky průmyslové velkovýrobě přinesl formální svobodu pro všechny příslušníky společnosti však není výjimkou. Ale i tato společnost svými zákony posvětila nedotknutelnost soukromého vlastnictví výrobních prostředků, jen je navíc obalila frázemi o svobodě a demokracii. Základní práva, která dnes téměř každý považuje za samozřejmost jako např. volební právo, osmihodinová pracovní doba, zákaz dětské práce, právo na vzdělání, zdravotní, sociální a důchodové zabezpečení, nepřišla s kapitalismem, ani sama o sobě…
Letos si připomínáme 104. výročí vítězství Velké Říjnové Socialistické revoluce, která ukázala, že je možné aby utlačované masy převzaly politickou moc a rozbouraly představy o nedotknutelnosti a přirozenosti soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Je třeba připomenout, že podmínky pro započetí budování nové společnosti byly katastrofální. Země byla těžce postižena nejen důsledky první světové války, ale i politikou kontrarevolučních živlů, kteří rozpoutaly občanskou válku za asistence světového imperialismu. Dělnická třída v carském Rusku byla koncentrována převážně ve velkých průmyslových střediscích. Bolševici věnovali pozornost práci zejména s průmyslovým proletariátem ve velkých továrnách (ne náhodou byl jedním z prvních útoků nově restaurovaného kapitalistického systému v našich zemích zákaz politického organizování pracujících právě ve výrobě a snaha odpolitizovat a rozbít odbory). V Rusku byla také početná třída rolníků, kteří zápasili často na hranici přežíti a byli téměř nevyčerpatelným zdrojem přísunu levné pracovní síly. V částech carského Ruska navíc převládaly ještě feudální nebo polofeudální vazby. To vše v průběhu první světové války prohloubilo zbídačení lidových mas a vzedmutí revoluční vlny odporu vojáků, dělníků i velké části rolnictva. Lenin vystihl okamžik, kdy se Rusko stalo nejslabším článkem tehdejší soustavy imperialistických států, což umožnilo revoluční vyústění. Jedním z prvních opatření nově dělnicko-rolnické vlády byl Dekret o míru a Dekret o půdě, a tím dostaly základní požadavky lidových mas konkretní podobu. Ekonomicky ovládaná dělnická třída a s ní ostatní vykořisťované třídy dokázaly nejen převzít politickou a následně ekonomickou moc, ale také ji na více jak sedmdesát let uhájit. Vládnoucí dělnická třída odstranila soukromý rozměr přerozdělování zisku ve prospěch celé společnosti, kde hodnoty nevytváří vlastník výrobních prostředků, ale lidská práce.
Pomsta vládnoucích tříd kapitalistického světa se naplnila koncem minulého století v podobě rozložení a likvidace soustavy socialistických států v Evropě včetně SSSR. K docílení převratu byly vyzkoušeny od občanské války a přímé intervence až po ekonomickou blokádu a vytváření pátých kolon. Pomsta byla o to větší, že samy kapitalistické státy musely pod tlakem existence socialistických států v Evropě ustupovat svým pracujícím a realizovat celou řadu sociálních opatření. Jedno z prvních opatření nově restaurovaných kapitalistických společenských systémů proto bylo uzákonění kriminalizace celého období budování socialistické společnosti. Výjimkou není ani pohled na VŘSR. Pravda o tomto období je nejen zkreslována, ale i vulgarizována a kriminalizována. Pád Kerenského prozatímní vlády je označován za bolševický puč.
Po porážce evropských států snažících se vybudovat socialismus stojíme znovu před problémy jak získat většinu lidí pro myšlenku socialismu. Nelze ale modelovat socialistickou společnost dopředu. Lze se ale poučit z období jejího budování. KSČM má za strategicky cíl socialismus. K tomu je třeba spojení s pracujícími. Nebudeme-li schopni se spojit s pracujícími, zejména dělníky, nebudeme schopní naplnit komunistický charakter strany a uvažovat o změně společenského systému. Akorát se propadneme do sociálně demokratického chlácholení o reformovatelnosti kapitalismu či nesmyslném přirozeném a pozvolném přerůstání kapitalismu v socialismus. Proto odkaz VŘSR je stále aktuální i dnes!
