Fialova vláda přislíbila, že proseká první džungli a zruší zbytečné zákony. Prý už mají soupis skoro 8 tisíc zákonů určených ke zrušení. Obdivuhodná rychlost.

Komentátorka Českého rozhlasu a někdejší emigrantka a zaměstnankyně mnichovské Svobodné Evropy se však zlobí, že v seznamu zákonů určených ke zrušení chybí Benešovy dekrety.

„Nejsou totiž dneska už ničím jiným než naším vlastním domácím strašidlem zděděným z dob komunismu,“ tvrdí Rakušanová.

Podle Rakušanové už neexistují žádné objektivní důvody pro další setrvávání Benešových dekretů v českém právním řádu.

Není to poprvé, co tato paní pléduje za jejich zrušení.

Už v roce 2018 Lída Rakušanová na vlnách veřejnoprávního rozhlasu prohlásila, že nastal čas zrušit Benešovy dekrety.

Prezidentu Zemanovi vyčítá že úspěšně hrál se sudetskou kartou proti Karlu Schwarzenbergovi (TOP 09) v prezidentských volbách z roku 2013. Také mu vyčítá neochotu jmenovat Jana Lipavského ministrem.

Lipavský totiž dříve do veřejného nadhodil možnost, že by se jeden z tradičních srazů sudetských Němců či jejich potomků mohl konat v České republice.

Ostatně není sama, která má pro „Sudetské Němce“ pochopení. Jistě si vzpomenete na ministra kultury (KDU-ČSL), který jako první představitel české vlády tehdy navštívil sjezd sudetských Němců v Norimberku, kam soukromě zavítal už opakovaně.

„Milí krajané,“ oslovil tehdy Herman sudetské Němce a jejich předseda Bernd Posselt se rozplýval, o jak historický moment jde.

Co vlastně jsou Benešovy dekrety.

Dekrety musely být od roku 1940 až do října 1945 vydávány, protože v Československu neexistoval zákonodárný orgán, který by vydával, standardní" zákony, ten byl zvolen delegačními volbami až 28. října 1945 ustavením Prozatímního národního shromáždění. Dekrety se staly v roce 1946 pevnou součástí právního pořádku Československa ústavním zákonem č. 57/1946 Sb.

Tyto dekrety nevydávalo jen Československo, ale i některé další země, které byly okupovány Německem – například Belgie či Nizozemí.

Nejdůležitější dekrety, které dlouhodobě jsou trnem v oku německým revizionistům, jsou zejména Velký retribuční dekret o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (č.16/1945 Sb.), malý retribuční dekret (č. 138/1945 Sb.), dekret č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, a konečně dekret č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Vydání těchto dekretů bylo dobově podmíněné a bylo zcela přirozenou a logickou reakcí na předchozí šestiletý vývoj, kdy český národ musel žít pod nacistickou kuratelou.

Rakušanová je přesvědčena, že obavy českých politiků z mezinárodních dopadů, které by mohly po zrušení dekretů nastat, jsou zcela zbytečné, protože dekrety by se nerušily zpětně, ale pouze do budoucna, takže by na základě jejich zrušení nebylo možné vůči Česku uplatňovat žádné majetkové nároky.

Kdyby k tomu však došlo, bylo by to bezesporu velké vítězství revizionistů nejen části sudetoněmeckého landsmanšaftu, který se dosud nezbavil ideologických stereotypů.

Takzvané Benešovy dekrety tak musí zůstat trvalou součástí českého právního pořádku.

Popřeli bychom tak poválečný vývoj a bylo by to velké vítězství sudetoněmeckých revizionistů a jejich následovníků.

V poslední době jsme svědky zaměňovat příčiny a následky. Zločinec je vydáván za oběť a oběť za zločince. Nedopusťme přepisování historie.