Podle něj nemůže být zdravotní péče pro všechny stejně kvalitní a lidé by se s tím měli smířit.
Přirovnal to k chození na fotbal s tím, že pokud chceme vidět hrát Barcelonu, tak si také za to zaplatíme.
Naprostým výsměchem je tvrzení, že čekat v nemocnici 6 hodin není nic tak strašného, v Anglii prý můžeme čekat i 4 dny. Zřejmě se řídí podle hesla, došel po svých, tak mu zase až tak moc není.
Problém také vidí i v tom, že je u nás moc velká část zdravotní péče řešena v nemocnicích
Do nemocnice by člověk měl jít až když jeho stav vyžaduje hospitalizaci. Dnes to tak není, a proto jsou nemocnice přehlcené.
Nemyslím si, že by si lidé svévolně vybírali nemocniční pobyt místo pobytu někde v hotelu. O přijetí či nepřijetí vždy rozhoduje lékař, nikoliv pacient. To by měl pan Válek vědět.
Válek zastává také názor, že řada lidí chodí do nemocnic zbytečně. Především na akutní příjem chodí i lidé, kteří by to zvládli jinak. A pokud lidé přesto chtějí do nemocnice za lepší péčí, musejí se podle Válka smířit s tím, že si na ni počkají.
Možná je to předzvěst k opětovnému zavedení regulačních poplatků. A vzhledem k době a inflaci, kdy byly naposledy zavedeny to jistě nebude třicetikoruna.
Chtěl by, aby se lidé mohli ke zdravotnímu pojištění připojistit, aby hradili pravidelně nějakou malou částku, ale pak to měli zdarma. Toto mi připomíná jeden výrok v povídce Šimka a Grossmana. „Nechci slevu zadarmo“.
Hrůzná představa pro budoucího pana ministra je také fakt, že pacient místo do pojišťovny chodí s nemocí za lékařem, což je podle něj důsledek toho, co si lidi zvykli „za bolševika“.
Kam by asi tak pacienti mohli s nemocí chodit jinam než k lékaři.
Pan Válek by si měl předně uvědomit, že právě za onoho bolševika, kterého pořád zmiňuje, a kterého on tak nenávidí, dokázal zajistit stejně kvalitní a dostupné zdravotnictví pro všechny občany bez jakýchkoli rozdílů. V souladu s tehdejší dobou a tehdejším vědeckým posláním.
Zdravotní péče nikdy nebyla zdarma, ale byla bezplatná. No ale máme se my a naše peněženky opravdu na co těšit.
