Majetní podnikatelé, lobbisté, jsou schopni ovlivnit i ta nejzásadnější politická rozhodnutí. Umí si zkorumpovat policii i složky politického aparátu, tak jak jim to vyhovuje.

Pronikáním organizovaného zločinu do řízení státu, obdobně jako u nás, zakotvilo i na Slovensku. Tam došlo k tragickému vyústění vraždou mladého novináře Kuciaka a jeho snoubenky.

Případ ztvárnil podle knihy Arpáda Soltésze slovenský scenárista a režiséři Mariana Čengel Solčanská a Rudolf Biermann ve filmu SVIŇA. Začátkem letošního roku jsme ho mohli vidět i na obrazovkách České televize. I tady jsou srozumitelně popsány mechanismy, jak vládní činitelé jsou loutkami na provázcích, za které potahuje někdo, kdo na to má.

Obyčejný člověk posmutní nad tragickým koncem ambiciózního novináře a jeho snoubenky, možná si zajde jednou zakřičet na náměstí, a to je všechno.

Pozoruhodný je však závěr filmu. Zarmoucení kolegové zavražděného novináře nemohou najít slov. Vstane však šéfredaktorka a zakřičí: „jak jsme to mohli připustit!“. A to je poučením pro nás všechny.Jsme spoluviníky toho, že naše společnost je ovládaná a řízená jinak, než jsme to př edpokládali, když jsme šli k volebním urnám.

Už zase se rozvíjí volební kampaň a politické strany slibují možné i nemožné jen proto, aby vypadaly dobře. Je neštěstím, že znovu a znovu zklamaný volič dá svůj volební hlas někomu, kdo se objeví nově, s tím, že on bude ten jiný než ti ostatní. A voliči jsou schopni přehlédnout vizáž, sklon k neřesti i slabostem, hlavně, že je to někdo jiný.

Komunisté nekradou, nejsou zapleteni do korupčních afér, a proto jsou nenávidění jak novými, tak i starými pravicovými stranami. A to vše za podpory sdělovacích prostředků hlavního proudu.

Za několik málo měsíců půjdeme opět k volbám. Mějme to na paměti, opravdu to berme vážně.

Koho si zvolíme, v takové společnosti budeme žít. Vezměme si k srdci, abychom to nebyli my, kdo připustí všechna další svinstva. Ten nový, jiný je hladový po moci a penězích. Kolik jsme jich již za těch 30 let zažili?