Vzhledem k tomu že k těm stávajícím přibyla i nějaká ta ministerstva nová, lze říci, že korýtko nakonec dostali všichni.

S napětím jsem sledoval, jestli se předseda Pirátů bude držet vlastního Pirátského kodexu.

Na mysli mám „ Všeobecný kodex veřejného zastupitele“, který v článku číslo 6 hovoří.

„ V případě zvolení za Piráty se zavazuji současně vykonávat jen jednu uvolněnou volenou veřejnou funkci (poslanec, senátor, člen vlády, prezident, uvolněný zastupitel apod.) a vyhradit si na výkon veřejné funkce potřebný čas.“

No nedrželi se.

Ivan Bartoš si totiž nakonec ponechal post poslance i ministra pro místní rozvoj ve Fialově vládě, ačkoliv piráti bojují za prosazení tzv. klouzavého mandátu a uvnitř své strany si dodnes zakazovali kumulaci funkcí právě v tomto kodexu zastupitele.

Je ale lákavé být ministrem a vicepremiérem, a proto v tomto případě vlastní pravidla musejí jít stranou.

Úhybný manévr provedl Jakub Michálek. Přišel s tvrzením, že „Kodex zastupitele nikdy nebyl vykládán tak, že by zakazoval do prosazení klouzavého mandátu zvoleným politikům zastávat funkci ministra. Neslibovali jsme, že naši lidi rezignují na mandát od voličů,“

Takže pokud by Bartoš zůstal věrný dlouhodobému pirátskému postoji a odešel ze Sněmovny, zůstali by Piráti jen se třemi poslaneckými mandáty, zatímco hnutí STAN by jich mělo 34.

Pravda, souběh funkcí ministra a poslance není zakázán zákonem, ale nedodržení vlastních pravidel samo o sobě něco svědčí.