Socialistické hospodaření a společenské vlastnictví přes všechny chyby bylo úspěšně a společensky prospěšné, ale tento fakt, domácí i celosvětově působící kapitalistická propaganda nikdy nepřipustí, vnucuje pravý opak této reality, i když věcnému rozboru se přirozeně vždy vyhne. Obecným cílem cenzury je zamezit, aby si občan utvořil nevhodný názor.

V České republice k tomu napomáhá zákon, který v podstatě zakazuje říct cokoli pozitivního o období 1948-1989. V tomto smyslu lze za cenzurní považovat i činnost Ústavu pro studium totalitních režimů. Tedy nikoli náhodou musel již Engels poukázat na to, že buržoazie falšuje naprosto všechno, zvláště pak historické texty. Připomeňme si tedy na několika příkladech, co se v minulosti našim občanům podařilo a z čeho máme dodnes užitek. Přitom mnohé z toho již bylo převedeno do soukromých rukou, většinou bohužel zahraničních, a vydělává novým vlastníkům miliony a miliardy.

Koncem r.1948 bylo v ČSR celkem 757 mld Kčs, ale již koncem r.1989 měla ČSSR včetně nedokončené výroby zásob základní prostředky v celkové hodnotě 5.178 mld Kčs. Majetek tedy vzrostl 6,8krát. Fyzický objem osobní spotřeby obyvatelstva (bez nesplácených služeb zdravotnictví, školství, kultury apod.) rostl průměrně ročně o 4 %. Za celé 40leté období se zvýšil 4,8 – 4,9krát.

Rychlý vzestup průmyslu

Průmysl narostl během 40 let více než 13,5krát. Byly industrializovány i oblasti dříve převážně agrární. Jen za poslední předlistopadovou pětiletku vzrostla průmyslovka výroba o 38,5 % a zemědělská výroba o 13,5 %. V oblastí těžkého průmyslu byly vybudovány a rekonstruovány Vítkovické železárny, vznikla ostravská Nová Huť a hutní kombinát v Košicích. Zavedli se zcela nové výroby niklu a hliníku. Došlo k výraznému nárůstu objemu strojírenského průmyslu, který se zvýšil více než třikrát, např. Žďárské strojírny a slévárny, strojírenské závody v Martině, Hulíně, Uherském Brodu, Moravských Budějovicích a Dubnici.

Rozšířilo se strojírenství investiční (v Plzni, Brně, Přerově, Tlmačicích), elektrotechnické (motory v Mohelnici, Drásově, Vsetíně), elektronické (v Pardubicích, Rožnově p.R., Oravě, Bratislavě), automobilové (v Mladé Boleslavi, Bratislavě, Kopřivnici, Liberci, Trnavě). Byl vybudován novodobý chemický průmysl (v Mostu, Litvínově, Bratislavě, Kolíně a Pardubicích), výrobny plastických hmot (v Liberci, Litvínově, Tachově či Chropyni), byla zavedená výroba silikonu, výroba umělých hnojiv, provoz malotonážní chemie a jednotky na výrobu celulózy. Dále vznikly sklárny Bohemia v Poděbradech a sklo Union v Teplicích. Výroba nákladních aut byla v r.1948 kolem 7221 ks ročně a v r.1989 se tento počet zvýšil na 50570 ks. Národní podnik Tatra proslul oblíbeností kvůli patentu na páteřový rám a nezávisle zavěšené poloosy. Podnik Jawa vlastnil patent na automatickou odstředivou spojku. Ročně se vyrábělo 120 mil. párů bot a 66 mil. metrů bavlněných tkanin.

Surovinové zdroje a energetika

Těžba černého uhlí se zvýšila zhruba o 50 % a dosáhla 24mil tun. Těžba hnědého uhlí stoupla téměř 5krát a pohybovala se na úrovni 100mil tun. Posléze byla velmi rychle provedena elektrifikace obcí. Příprava a dokončení stavby elektráren v uhelných revírech a hydroelektráren. Již v 50 létech 20. století byla spuštěna poslední turbína v elektrárně Opatovice, byla dostavěna elektrárna v Tušimicích a v Dětmarovicích, elektrárna Mělník-3 a do provozu byla uvedena elektrárna Kamýk. Celkový instalovány výkon elektráren v letech 1948-89 vzrostl z 2625MW na 21670MW. Byly vybudovány 4 atomové elektrárny, např. v Jaslovských Bohunicích a Dukovanech včetně 23 tepelných a 26 vodních. V r.1948 bylo v zemi minimum přehrad. Byly vybudovány přehrady Orlík, Orava, Šírava, Lipno, Slapy, Vranov, Štěchovice, Dalešice, Plumlov atd… Vodními díly byly tedy pro zemi zabezpečeny zdroje energie a pitné vody.

Energovody, plynovody a ropovody

Byly položeny stovky a tisíce kilometrů energovodu, plynovodu a ropovodu. Významným pro dopravu energie se stal ropovod Družba, zprovozněný v r.1962 a plynovod Bratrství, uvedený do provozu v r.1967. Oba spolehlivě fungují dodnes.

Doprava, infrastruktura a spoje

Systematická elektrifikace začala v r.1955. Do r.1980 byly železnice elektrifikovány a přepravní výkony hlavních železničních tratí převyšovaly ty ze západní Evropy. Vybudovala se podstatná část Pražského metra s 38 stanicemi. Asfaltové silnice vedly k r.1970 i do nejodlehlejších obcí a autobusová doprava měla za socialismu nejhustší sít veřejné dopravy na světě, byť mírně technicky zastaralou. V r.1948 zabírala 44047 km a v r.1989 to bylo 299489 km. Dobře sloužila vodní doprava i flotila námořních lodí. Jak dopadla po r.1989 to všichni víme… Rychle se rozvíjela i letecká sít. V r.1948 zabírala 18685 km a v r.1989 to bylo 124327 km. Vybudována byla soustava televizních vysílačů a technické zázemí televize které pokrylo od základu území republiky TV signálem. Do provozu byla uvedena ústřední telekomunikační budova na Pražském Žižkově. Počet telefonních přípojek se z 386000 v r.1948 zvýšil na 4132000 přípojek v r.1989.

Zemědělství a potravinářství

Zemědělství se orientovalo na potravinovou soběstačnost v zásobování potravinami mírného pásma. Díky tomu jsme mohli vyvážet i do zahraničí. Deficity u tropických produktů zmírňovaly vývozy cukru, sladu, chmelu a piva. Vznikala a modernizovala se zemědělská velkovýroba, zemědělství se tak svým strojním vybavením přibližovalo průmyslu. Nejznámější je Slušovický agrokombinát. Docházelo k vyrovnání velkých výchozích oblastních ekonomických a sociálních rozdílů, rovněž i rozdílů mezi vesnicemi a městy. Zaznamenaný chov hovězího skotu v r.1948 byl 3336000 ks oproti 5129000 v r.1989. Chov prasat v r.1948 byl 3842000 oproti 7498000 v r.1989 a sklizeň obilí byla z 4768000tun v r.1948 zvýšena na 12042000tun v r.1989.

Bytová politika

Postupně byl překonáván bytový problém zděděný z první republiky a období okupace. Bylo zavedeno rovné právo na byt. Mladým rodinám byly poskytovány bezúročné či z časti odepisovatelné půjčky. V řadě případů bylo možné dostat podnikový byt. Postavily se stovky obytných sídlišť s 200.000 panelových domů a 1.200.000 byty, což představuje 55 % všech bytů a 30 % veškerého bytového fondu. Dekrety na tyto byty se předávaly rodinám bezplatně. Nájemné činilo podstatně méně než 10 % průměrného příjmu. Docházelo k výstavbě a provozování jeslí, školek, škol, odborných učilišť, poliklinik, nemocnic, kulturních a společenských domů, sportovních stadionů a rekreačních středisek.

Nesmíme opomenout další socialistické vymoženosti jako právo na bezplatné vzděláni, od jeslí, přes mateřské školky až po vysoké školy. Vysokoškolská centra vznikala ve 20 městech republiky (za první republiky byly pouze 4). Celkem bylo postaveno 36 budov civilních vysokých škol. Ve zdravotnictví byla zavedena bezplatná péče (léky a léčiva byla vydávána za symbolickou 1kčs za recept). Obyvatelstvo bylo zabezpečeno v nemoci, invaliditě a stáří. V období od r.1948 do r.1989 vzrostl počet lékařů z 10659 na 57940, tím se počet obyvatel na jednoho lékaře snížil z 1158 na 270. Každý měl právo na práci a v zemi existovala plná zaměstnanost. K životní úrovni patřilo zkracování pracovní doby i pracovního týdne.

Z výše uvedených skutečností vidíme, že socialismus, který zde existoval, byl přes všechny chyby úspěšný a nedal se zdaleka srovnat s kapitalismem, který je u nás praktikován od r.1989. Kapitalismus ale nepotrvá věčně. Jedná se o přechodné historické průčelí ve vývoji lidstva a padne, bude stržen, protože nedostává závazku vůči většině lidstva. Nám je zapotřebí nemocnic, bezplatného vzdělání, důstojného a spokojeného života, kvalitních potravin…Jde o to poskytnout lidem šťastnější budoucnost. A to zajistí jedině socialisticky model!

Zdroje:

(Formánek, M.: Cesta k socialismu v Československu 1945–1989, Praha, Orego 2013, ISBN 978-80-87528-14-3

Štrougal, L.: Paměti a úvahy, Praha, Epocha 2009, ISBN 978-80-7425-026-2