Cílem těchto falzifikátorů je eliminovat úlohu Rudé armády a Sovětského svazu a naopak vyzdvihnout roli USA a Velké Británie. Tato nejobecnější poloha se pak promítá do konkrétních historických událostí, jako je např. výše zmiňovány Pakt Ribbentrop-Molotov.

Pravicoví ideologové považují sovětsko-německý pakt za lstivý manévr Stalina a zcela opomíjejí, že šlo o vyústění předešlého vývoje. Po podepsání mnichovské dohody a předhození Československa do spáru nacistického Německa Hitler vznesl další územní nároky. Tentokrát vůči svému nedávnému spoluúčastníku při rozdělení Československa – Polsku. Před invazí nacistické armády do Polska se varšavská vláda snažila vyjednat s Hitlerem společný útok proti Sovětskému svazu. Jednání selhala, protože polská vláda upřednostňovala obrannou dohodu s Británií a Francií. Zde je důležité poznamenat, že Polsko odmítlo dohodu o vzájemné obraně proti nacistům, kterou dříve polské vládě nabídl Sovětský svaz. Když Německo napadlo Polsko 1. září 1939, Velká Británie a Francie vyhlásily válku Hitlerovi, ale bez jakékoli vojenské akce až do dalšího roku!

V průběhu Norimberského procesu německý generál Alfred Jodl přiznal: »Pokud jsme ještě v roce 1939 neutrpěli žádnou porážku, tak jen proto, že asi 110 francouzských a anglických divizí stojících během naší války s Polskem na západě proti 23 německým divizím zůstávalo zcela nečinných.« Po mnichovské zradě to byla další ukázka »dodržování« spojenecké loajality ze strany Západu.

Bod č. 2 Tajného protokolu k Dohodě o neútočení mezi Německém a SSSR ze dne 23. srpna 1939 uváděl, že v případě změny územně-politického uspořádání oblasti, které jsou součástí polského státu, bude hranice sfér vlivu obou zemí probíhat po linii řek Narew, Visla a San. Do sovětské sféry vlivu se dostaly tak oblasti, v nichž žilo převážně běloruské a ukrajinské obyvatelstvo, ale i historické polské země mezi řekami Bug a Visla. Výše uvedené skutečnosti ovšem zůstaly jen na teoretické rovině. Hned po útoku na Polsko v prvních zářijových dnech roku 1939 Berlín vytrvale a opakovaně naléhal na Moskvu, aby se připojila k vojenským akcím. Sovětské vedení však podobné výzvy ignorovalo. Až když bylo zcela jasné, že Velká Británie a Francie svému spojenci nepomůžou a wehrmacht je schopen rychle okupovat celé Polsko a fakticky se dostat na přístupové cesty k Minsku, bylo přijato rozhodnutí vyslat ráno 17. září 1939 jednotky Rudé armády na takzvané Kresy – dnes jsou to části území Běloruska, Ukrajiny a Litvy. Sovětský svaz se do poslední možné chvíle snažil vyhnout účasti v začínajícím konfliktu a nechtěl hrát na straně Německa. Proto k reálnému setkání sovětských a německých vojsk došlo mnohem východněji, než byly hranice domluvené v tajném protokolu. Nikoliv na Visle, ale na Curzonově linii, kterou země Trojdohody doporučily již v roce 1919 jako východní hranici Polska. Západní státy tehdy fakticky souhlasily s konáním Sovětského svazu. Dne 4. října 1939 ve Sněmovně lordů britský ministr zahraničí Edward Wood oznámil: »Musíme připomenout, že akce sovětské vlády spočívají v přesunu hranice k té linii, která byla doporučena během Versailleské konference lordem Georgem Curzonem.«

Britský a politický státní činovník David Lloyd George zdůraznil: »Ruské armády obsadily území, která nejsou polská a která byla silou obsazena Polském po první světové válce… Bylo by zločinným šílenstvím postavit ruský postup na stejnou úroveň jako postup Němců.«

Kapitalistická propaganda týkající se Paktu Ribbentrop-Molotov je jedním z mnoha případů nehorázných antikomunistických lží. Za naprostou šílenost považuji schválenou rezoluci Evropským parlamentem ze dne 19. září 2019 O důležitosti evropské paměti pro budoucnost Evropy, která přímo obvinila SSSR společně s nacistickým Německém z rozpoutání druhé světové války. Samozřejmě tato rezoluce žádné zmínky o mnichovské zradě a jiných »přehmatech« západních »spojenců« neobsahuje.

Apologeti kapitalismu záměrně zakrývají skutečné příčiny vzniku druhé světové války, jež se zrodila v konkrétních historických podmínkách z ekonomických kořenů a politických cílů kapitalismu. Falzifikace dějin druhé světové války má zakryt spojitost mezi kapitalismem a fašismem. Vztyčení rudé vlajky na střeše německého Reichstagu stále traumatizuje světovou pravicovou reakci. Symbolizuje totiž ekonomické, politické, vojenské i lidské vítězství socialismu nad kapitalismem, který porodil fašismus.

»Buržoazie falšuje naprosto vše, zvláště pak historické texty.« B. Engels